AKTUÁLNĚ
Blog dalid 25.12. 14:31

GRIDIRON Slávka Jindry –Nothing personal

RB Moss a WR Beasley v billské ofenzívě s výpovědí o poziční genesi a status quo

Začnu poznámkou. Poznámkou pro fanoušky NFL o fanoušcích NHL, konkrétně týmu Buffalo Sabres. Čeští a slovenští fanoušci Sabres jsou naprosto skvělí, výborně informovaní, naprosto loyální, dobře organizovaní a mají také vlastní stránky. Jsou to hokejoví fanoušci, se Sabres prožívají intenzívně hokejové vzestupy a pády. Jsou také aktivní a nadšení. Pravidelně se schází a podnikli například společný zájezd do Švédska na utkání NHL. Někde tady, pod textem, by měla být fotografie, na které jsou s zachyceni s majitelem Sabres a také Bills, Terry Pegulou. Přátelsky s ním poklábosili a dozvěděli se od něj, mimo jiné, že jeho otec je původem z Čech.

Fanoušci Sabres jsou ale také fanoušky Buffala, města a pochopitelně i dalších sportovních týmů. Tedy i Buffalo Bills. Protože máme s adminem stránek Sabres.cz, Vikim, zcela nadstandardní vztahy, domluvili jsme se, že bych mohl pro fanoušky stránek pokrýt footballovou sezónu 2020 Buffalo Bills. Dali pak přišel s nápadem, že pokud článek vznikne, mohl by být umístěn také na NFL.cz. 

Byl bych rád, aby fanoušci Sabres utkání Bills sledovali, články o Bills četli, aby při Bills drželi a aby si užívali jejich nynější úspěchy. Tím důvodem je hlavně to, že přejí krásné pocity stejným lidem, stejným fanouškům, kteří se radují a trápí i z úspěchů a nezdarů Sabres. V Buffalu, Rochesteru a dalších větších městech západního New Yorku mají Bills a Sabres prakticky identickou fanouškovskou základnu.

Slíbil jsem, že žádnou reakci na svůj článek nenechám bez povšimnutí, žádný dotaz nezodpovězený. Jedním z neryzejších fanoušků Sabres je Roman P. Buffalo. Velké díky, Romane, za podporu. Romana zaujaly výkony dvou hráčů billské ofenzívy, wide receivera Cole Beasleyho a running backa Zach Mosse. Rád by o nich věděl něco víc, ale ne to, co lze najít běžně na stránkách, aby to bylo něco spíše pocitového, než plného čísel (a navrhoval název článku "kde se vzali, tu se vzali"). To není snadný úkol, ale budiž. Pokusím se o to a ber to, Romane, jako součást komplimentu, že kdyby mnozí další fanoušci byli tak skvělí lidé, jako jsi ty, bylo by nám tu opravdu báječně.

RB Zach Moss a WR Cole Beasley jsou součástí momentálně jedné z nejlepších footballových ofenzív na světě. Oba spojuje to, že nejsou nepostradatelní, ale oba zároveň přispívají svým dílem k úspěchu týmu. Jsou velice užitečnými hráči pro epizodní role při blokování a prázdných nábězích, jakož i pro hlavní role tvůrců her. Oba jsou situačními hráči, takže klidně mohou být klasickými hráči do rotace a malé zatížení ve hře. Oba jsou ale zároveň schopni plnit roli plnohodnotného startera s velkým objemem her a mohou být využití v permanentním zápřahu takřka bez střídání. Oba hráče si Bills pořídili za účelem zvýšení kvality a konkurence na příslušné pozici. Tady ale podobnost končí a my se musíme oběma hráči zaobírat odděleně. Tím hlavním důvodem budou poziční potřeby týmu.

Running back Zach Moss.

Běhová hra má v Buffalu dlouhou a bohatou tradici. Je to zvláštní a občas, když si pročítám knihy o historii buffalského footballu, si mohu ukroutit hlavu nad tím, proč tomu tak je, když největších úspěchů dosáhli Bills v době, kdy základem jejich hry byla hra pasová. Tvorbu běhové hry charakterizovala pokaždé snaha o získání running backa, který stojí nejvýše na draftu. Nejlepší running back na draftu byl pro Bills zárukou nejlepší běhové hry a nejlepší běhová hra byla pro Bills zárukou nejlepšího ofenzívního footballu. V praxi to bohužel nefungovalo. Alespoň ne tak lineárně, jak si Bills představovali. Chtěl bych tě ještě upozornit, že se tu jedná o zevšeobecnění a existuje spousta výjimek. Zpravidla právě z dob, kdy byli u billského kormidla mimořádně schopní koučové a generální manažeři, kteří v určitých obdobích prosazovali pasovou hru a upřednostňovali vyvážený herní projev. Pokud bychom se v hlubší úvaze zamysleli nad tím, proč byla běhová hra základem buffalských footballových týmů (ve 20-tých letech, 40-tých letech, 60-80-tých letech a až do příchodu McDermotta a Beana i v 21.století), určitě bychom v tom našli logiku a opodstatnění. Buffalo má nejvíce srážkových dnů v roce v celých USA. Mnoho utkání se odehrávalo na těžkých terénech přírodních povrchů. Základním fundamentem útoku Buffala byla tedy běhová hra (pasová byla jen podpůrnou).

V novém tisíciletí se změnil obraz hry v celé NFL. Těžiště ofenzívy se přesunulo z hry běhové (ta se stala podpůrnou) na hru pasovou. Nejvýkonnější ofenzívy v NFL se v tomto směru přeorientovaly poměrně rychle. Zpočátku vše naznačovalo, že se tohoto trendu chopili také v Buffalu. Z Patriots získali vynikajícího quarterbacka Drew Bledsoa a ten utvořil většinu pasových rekordů, které v Bills platí až do těchto dní (v této sezóně je postupně překonává Josh Allen). V následujících letech ale Bills tuto cestu opustili a vrátili se zpátky k běhové hře. Jedním z důvodů bylo, že se jim za celou dobu nepodařilo najít opravdu kvalitního quarterbacka, o jehož výkony v pasové hře by se mohli spolehlivě opřít. Takže v době, kdy o nevyhnutelnosti transformace ofenzív byly přesvědčeny všechny týmy v NFL, Bills vytrvale lpěli na běhové hře. A nadále se upínali k chiméře, že lze vytvořit nepolapitelnou běhovou ofenzívu, jejíž základem pochopitelně musí být nejlepší running back v lize. 

V roce 2003 Bills vzali v prvním kole draftu RB Willis McGahea. V roce 2007 Bills vzali v prvním kole draftu RB Marshawn Lynche. V roce 2010 Bills vzali v prvním kole draftu RB CJ Spillera. V roce 2015 Bills v tradu s Eagles získali LeSean McCoye a podepsali s ním vysoký kontrakt. To vše se dělo v době, kdy se napříč celou ligou začínali prosazovat running backové, kteří byli kvalitní, výborně zastali svou práci a přitom za ně klub neobětoval vysoký draftovní kapitál a v neposlední řadě často ani tolik finančních prostředků. Tím nejlepším příkladem byli přímo Buffalo Bills. Nebudu hráče konkrétně vyjmenovávat, ale pokaždé měli Bills k dispozici adekvátní náhradu v hráčích druhého sledu, kteří byli prakticky stejně kvalitní. 

Možná byste se divili, ale já tuhle strategii Bills nehodlám kritizovat. Má totiž nepopiratelnou logiku nejen z mého subjektivního hlediska. Bills se rozhodli pro běhovou hru v době, kdy kulminovala snaha o přenesení těžiště ofenzívního snažení na pasovou hru. A tomuto obecnému trendu odpovídala i přirozená reakce většiny ligových defenzív. V praxi to vypadalo tak, že se změny dotkly hlavně zálohy, tedy linebackerů. Místo mohutných linebackerů, kteří byli schopni zastavit pronikající running backy, jsme mohli vidět subtilnější rychlejší linebackery, kteří byli schopni se zapojit do coverage v pasové obraně, ale zároveň problematicky zastavovali běhovou ofenzívu. Prostor pro prosazení billské strategie tu tedy byl. Bohužel, Bills nikdy nebyli schopni tuto strategii zrealizovat skutečně důkladně. Pokud řeknete A, musíte říci i B. Kvalitní běhová hra vyžaduje nejen dobré running backy, ale také konkurenceschopnou pasovou hru a zejména vynikající O-line v impaktu běhové hry. A to Bills nikdy neměli, takže strategie, která mohla fungovat, nikdy nefungovala.

Základem je skutečnost, že v Buffalu neexistuje tradice v draftování hráčů O-line z prvního kola. Od roku 1995 až do dneška Bills vzali v prvním kole jen dva hráče do O-line. V sezóně 2002 to byl tackle Mike Williams (zbytečně vyhozený pick, nedostal se ani do týmu) a v sezóně 2009 to byl centr Eric Wood (a i toho brali jen kvůli tomu, že měli dva výběry v 1. kole draftu). Nejhorší je, že v Buffalu dlouhodobě přetrvává názor, že obětovat první kolo draftu za hráče do O-line je hřích a v podstatě promarněný pick. Děje se tak navzdory tvrzením většiny footballových analytiků, že vysoká kvalita O-line je v moderním footballu nezbytná.

Za doby působení dua McDermott-Bean se změnilo uplatnění běhové hry v ofenzívě Bills. Zcela zásadním způsobem. Zach Moss je už produktem tohoto přístupu. Proces probíhal postupně. V první sezóně měli Bills k dispozici QB Tyrod Taylora a běhová hra musela zůstat jádrem ofenzívy a musela být plně funkční. Logicky tam zůstával LeSean McCoy, na němž ležela odpovědnost za úspěch ofenzívy. Vedení Bills ale potřebovalo top quarterbacka a rozhodlo se ho najít v draftu. Důvodem byla kompletní transformace ofenzívy a konverze na pasovou hru. LeSean McCoy se stal postradatelným. Během tří sezón konverze zdárně proběhla a realizace byla brilantním dílem McDermotta a Beana. 

Běhová hra přestala plnit roli, kterou zastávala v dřívějších týmech Bills. A k této nové úloze bylo zapotřebí najít příslušné hráče. Přístup generálního manažera Brandon Beana je v této věci velmi pragmatický. Základem je tvrzení, že Bills nepotřebují konkrétního hráče, ale v konkrétní situaci na konkrétní pozici nejlepšího dostupného hráče. Pokud by tedy byla pozice RB naprostou prioritou, Bills by byli ochotni obětovat první kolo draftu. Prioritou ovšem byli jiné pozice. O skutečnosti, že Bills pozici running backa nepodceňují, svědčí fakt, že si v minulé sezóně vzali ve třetím kole Devin Singletaryho. K nováčkovi bylo potřeba dát zkušeného hráče a Bills angažovali veterána Frank Gora. Gore doplňoval Singletaryho nejen zkušenostmi, ale také vhodně typově. Do této sezóny došlo k dalšímu posunu a Bills se rozhodli Singletaryho nadále považovat za zkušeného hráče (Gora propustili) a přidat k němu dalšího mladíka. Akcent na pozici opět vyjádřili tím, že running backa brali ve třetím kole draftu. A vzali si Zach Mosse.

Zach Moss hrál ve dvou univerzitních týmech. Úspěšnou část své college kariéry završil v týmu Utah Utes ziskem trofeje Pac-12 Offensive Player of the Year. Buffalo Bills v draftu jednoznačně využili několika zajímavých specifik. Jedná se o to, že každý ročník draftu vyniká tím, že na některých pozicích je vysoká kvalita a na jiných pozicích kvalita schází. Jedná se hlavně o šíři nabídky (nebo hloubku, chceš-li). Bills neměli výběr v prvním kole, ve druhém kole sáhli po AJ Epenesovi, kterého mnozí považují za talent prvního kola. Pokud chtěli tak kvalitního hráče, museli ho vzít už jako pátého hráče na této pozici. Zároveň ale Bills zcela oportunisticky využili široké nabídky vysoké kvality na dvou dalších pozicích: running back a wide receiver. Zach Mosse vzali až jako desátého hráče na pozici RB. Gabriel Davise dokonce jako šestnáctého hráče na pozici WR. Isaiah Hodginse jako dvacátého devátého hráče na pozici WR. V jiných letech by Zach Moss měl hodnotu druhého kola, stejně jako Isaiah Hodgins. Gabriel Davis je hráč prvního kola draftu.

Delší exkurze do minulosti byla nezbytná, aby oběti dvou picků dva roky po sobě ve třetích kolech draftu nevypadly ze souvislostí. Pro Buffalo běhová hra byla, je a bude nadále důležitá. Ale její priorita už není absolutní a změnil se i akcent na naléhavost při výběru hráčů. Myslím, že to je jediný důvod, proč můžeme duo billských running backů tolerovat jak z hlediska kvality, tak i z hlediska typového záběru.

RB Devin Singletary mi hodně připomíná CJ Spillera, jen není tak kvalitním hráčem. V každém případě je to running back, který je předurčen pro práci ve volném poli, potřebuje se trochu rozběhnout, aby byl jeho pokus efektivní. Teprve když dosáhne rychlosti, je schopen obehrát obránce prudkou změnou směru a je zároveň schopen ustát kontakt s protihráčem. Pokud mu chybí prostor pro získání rychlosti, jeho efektivita je nízká. Dovednost jít mezi tackly mu, bohužel, chybí. Takového hráče je potřeba vhodně typově doplnit. Tým by měl mít powerbacka, stabilního v přímém náběhu mezi tackly, spolehlivého v držení míče při tvrdých tacklech ze všech možných stran, silného ve hře typu downhill běh, nebo chceš-li, sever-jih. A právě tímto hráčem měl být Zach Moss. Podle mne tomu tak ale není. V požadovaných schopnostech sice převyšuje Devin Singletaryho, ale plnohodnotně tuto roli určitě neplní. Z mého pohledu není vhodným doplňkem Devin Singletaryho. Svým způsobem je jen jeho duplikací. Znovu připomínám, že je pro tuto herní činnost vhodnějším hráčem než Singletary, ale z celkového hlediska není schopen tuto práci plnohodnotně zastat. Neber to, prosím, jako kritiku Mosse, to v žádném případě. Je to velice talentovaný running back. Já konstatuji, co si myslím. A myslím si to, co vidím. Máme dva kvalitní running backy pro jeden typ hry a žádného kvalitního running backa pro druhý typ hry. Doufám, že jsem tě svým pohledem na Zach Mosse nezklamal.

Wide receiver Cole Beasley.

V případě Beasleyho je ta genese zcela odlišná. Vrátíme se do sezóny 2018. Celá tato sezóna byla věnována pozici quarterback. Se vším všudy. Na ničem jiném nezáleželo, všechno ostatní šlo stranou. To má svou neúprosnou logiku, Bills řešili nejdůležitější pozici ve footballu ne v horizontu probíhající sezóny, ale na dalších minimálně deset let. Bills nadraftovali mladého quarterbacka Josh Allena v prvním kole (ze 7.místa), čímž se Allen stal nejvýše nadraftovaným quarterbackem v historii Buffalo Bills. Zároveň se zbavili služeb zkušeného Tyrod Taylora. 

Nastala sezónní anabáze s pozicí quarterback, během níž došlo k řadě více či méně očekávaných situací. Ještě před sezónou Bills vyhodili AJ McCarrona, který se jevil jako solidní zkušený hráč a mentor pro Allena. Přednost dostal Nathan Peterman. McDermott se v jeho případě podruhé spálil, protože Peterman se znovu předvedl jako automat na intercepce. Už do druhého zápasu sezóny nastoupil Josh Allen, který byl na debut opravdu nepřipravený. Ofenzíva byla špatně postavena, složka receiverů byla bez přehánění nejhorší v lize, příšerná O-line neposkytovala Allenovi žádnou ochranu. Nebylo divu, že byl Josh Allen v utkání šestého weeku proti Texans zraněn. Na pozici quarterbacka nastoupili ještě také veterán Derek Anderson a nynější billský backup Matt Barkley. Vyprůměrováno - quarterbackové Bills předvedli tragické představení.

Tíživou situaci v ofenzívě ale nemůžeme přičítat pouze špatným výkonům quarterbacků. V hrozném stavu byla billská O-line. V úplně nejhorší kondici byl receiving corp. Na začátku druhé poloviny řádné sezóny se o ofenzívě Bills veřejně hovořilo jako o nejhorší ofenzívě v historii moderního footballu. Ve spojitosti s výkony a výsledky týmu a především ofenzívy (protože defenzíva i tak patřila ke špičkovým jednotkám NFL) bylo zpochybňováno úplně všechno. Z té doby mám nahráno velké množství pořadů ze sportovního rádia WGR 550. V první řadě byla zpochybňována úroveň koučování Sean McDermotta, včetně jeho hesla: "Důvěřuj procesu". Dále byla zpochybňována úroveň práce generálního manažera Brandon Beana a byla mu především podsouvána přílišná náklonnost k hráčům přicházejícím z týmu jeho předchozího působení, Carolina Panthers. V neposlední řadě byl pranýřován nový ofenzívní koordinátor Brian Daboll. Byl označený jako škodná, nebo také jako hrobník billské ofenzívy. Quarterback Josh Allen byl s předstihem onálepkován: "Největší bust v historii buffalského footballu."

Brian Daboll ale tvrdě pracoval. V probíhající sezóně se těžko mohl zaměřit na přestavbu ofejnzívní lajny, rozhodl se tuto jednotku kompletně přeskupit během následující offseason. Nás ovšem zajímá receiving corp. Do úprav této chřadnoucí (lépe by možná odpovídal výraz: polomrtvé) jednotky se pustil okamžitě. Bills měli v polovině řádné sezóny bilanci 2-7 a důvodem nezdarů byla tragická hra billské ofenzívy. V domácím utkání proti Chicago Bears si billská ofenzíva dohmátla na úplné dno (9 bodů). Hluboce smekám před prací celého billského vedení a zejména před ofenzívním koordinátorem Brian Dabollem. Od zápasu s Bears v 9.weeku sezóny 2018 až do dneška se ofenzíva nepřetržitě zlepšuje v úplně všech směrech. V jistotě, v herním projevu, sebevědomí, hře na všech pozicích, v síle pozic z hlediska rotace hráčů, efektivitě, pestrosti hry, vyváženosti, v akcentu na pasovou či běhovou hru podle konkrétních zápasových potřeb a ve spoustě dalších věcí. Z objektivně nejhorší ofenzívy v NFL se postupně stala jedna ze tří objektivně nejlepších ofenzív v NFL. Součástí této transformace byla i intenzívní práce na posílení pozice WR.

V polovině sezóny 2018 byla pozice WR v Buffalu oprávněně vysmívána. Ale už pro druhou polovinu řádné sezóny učinil Daboll jedno zásadní rozhodnutí, z něhož vzešly změny, které přinesly okamžitý pozitivní efekt. Tím klíčovým rozhodnutím nebyly totiž personální změny jako takové, jak je občas nesprávně pojímáno. Personální změny z klíčového rozhodnutí pouze logicky vyplynuly. Rozhodnutí neslo jméno: SÁZKA NA RYCHLOST. 

Prvním wide receiverem týmu byl Kelvin Benjamin, druhým Zay Jones a třetím zkušený Andre Holmes. Kelvin Benjamina přivedli Bills v sezóně 2017, aby pomohl ofenzívě Tyrod Taylora na cestě za postupem do play-off po dlouhých 17 letech. V týmu se ale neosvědčil. Byl často zraněný, nepřesný v nábězích, měl děravé ruce a především byl POMALÝ. Zay Jones si procházel sophomorní sezónou, Beane a McDermott si ho vybrali v draftu a bylo jasné, že ještě dostane příležitost, ale bylo zřejmé, že jeho hru charakterizují dva základní nedostatky, chyboval, dropoval a hlavně v získávání separace byl POMALÝ. Andre Holmes se mohl opřít o svou zkušenost, ale pro Bills znamenal jen nouzovou variantu v době, kdy free agency nenabízela špičkovou kvalitu za rozumnou cenu. Před sezónou se Bills ucházeli o služby extra-rychlého John Browna, ten dal ale přednost Baltimore Ravens. Holmes byl za výkonnostním zenitem a hlavně byl už POMALÝ. Všichni hráči měli zcela odlišné nedostatky, ale všechny spojovala absence rychlosti.

Ještě do konce sezóny (v prosinci) se tým zbavil Kelvin Benjamina a Andre Holmese. Zay Jones dostal šanci do konce sezóny a až v říjnu následujího roku byl vyměněn do Raiders za páté kolo v draftu. Bills už v druhé polovině sezóny 2018 zařadili vyšší rychlostní stupeň. V depth chartu posunuli výše tři sprintery: Robert Fostera, Isaiah McKenzieho a Ray-Ray McClouda. Výsledky byly znát okamžitě. Bylo zřejmé, že sázka na rychlost se osvědčila. Náhle to nebyl receiving corp, který táhl ofenzívu ke dnu. Největším problémem se stala chatrná ofenzívní lajna a nekvalitní hra na pozici quarterbacka. Trend byl ale nastaven. Prvotním kritériem pro výběr wide receiverů se stala rychlost. 

Pokud hovořím o rychlosti, je potřeba se vyjádřit ještě k samotnému pojmu rychlost. Rychlostí existuje mnoho druhů. Rychlost běhu, rychlost zpracování míče, rychlost pohybu obecně, rychlost myšlení, rychlost rozhodování, rychlost rozehrávky, rychlost pasů.... zkrátka, je jich dlouhá řada. Občas dostanu otázku, kdo je, nebo byl, nejrychlejším hráčem footballové historie. Myslím, že to byl střední linebacker Luke Kuechly (nenech si namluvit, že je to Tyreek Hill). Kuechly znal zkratku ke každému místu na hřišti. Pokaždé byl náhodou na místě, kde byl také míč. Jak se říká: "Dvě třetiny zemského povrchu pokrývají vody oceánů a moří, zbytek pokrývá Luke Kuechly." Jak toho Kuechly docílil? Byl to nejrychlejší hráč světa. Tyreek Hill je schopen nejrychleji ze všech hráčů doběhnout na místo, kde by na něj Luke Kuechly už čekal. Tolik k rychlosti.

Do sezóny 2019 připravil Brian Daboll další výrazné změny v ofenzívě. Všechny se zřejmým záměrem. Akcelerace. Zvýšení rychlosti všech složek. Kompletní přestavba ofenzívní lajny, ve které prakticky nezůstal kámen na kameni. Primárním kritériem byl požadavek na schopnost rychlé rozehrávky, rychlé změny blokovacích schémat a univerzálnost. Quarterback Allen kompletně změnil motoriku ve většině činností a podstoupil rozsáhlý intenzívní dril v oblasti teorie. Ofenzíva vyžadovala maximální rychlost pohybu, rychlost čtení defenzív, rychlost rozhodování, rychlost odhozu. V době, kdy nejen mezi fanoušky, ale také v odborné veřejnosti, převažovaly skeptické názory na Josh Allena, Brian Daboll už věděl, že mladý quarterback má přesně ten potenciál, aby patřil k nejrychlejším quarterbackům na světě. Allen měl dostatečný fyzický fond a předpoklady, soutěživost o odhodlání, vysokou herní inteligenci a hlavně nekonečnou pracovitost. 

My se ale vraťme k receiverům. Brandon Beane přivedl do týmu dva vynikající hráče. S ročním zpožděním se podařilo kontrahovat rychlíka John Browna a ten se rychle stal oblíbeným cílem Josh Allena. Brown byl rychlý ve všech směrech. Rychle se pohyboval na hřišti, rychle zapadl do systému, rychle se stal oblíbencem Allena a billských fanoušků. Stejně výraznou posilou se stal Cole Beasley. 

Cole Beasley není vysoký hráč (173 cm). Je ale v soubojích velice odolný, mimořádně pohotový, velice mrštný, má silné a spolehlivé ruce. Patří k těm hráčům, o kterých se říká, že odvádějí práci hráče vyššího o minimálně půl metru. Jedním z důvodů, proč nebyl v roce 2012 draftován, byla jeho výška, druhým bylo, že jeho alma mater college je Southern Methodist University. Dallas Cowboys si jeho talentu nicméně všimli. Už v druhé sezóně se stal pro Tony Roma skoro nepostradatelný a měl v celé lize největší úspěšnost kompletací (při minimálně 10 cíleních za zápas). V další úspěšné sezóně se například výrazným způsobem podílel na výhře Dallasu nad Detroitem v play-off. Sezóna 2015 měla být vynikající, ale nebylo tomu tak. Beasley začal plnit funkci returnera, ale ta mu neseděla. Úspěšnost měl malou a nešťastně chyboval v důležitém utkání s divizním soupeřem, NY Giants. Dvě následující sezóny se od sebe značně lišily. V sezóně 2016 uhrál Beasley své kariérní maximum, v sezóně další sotva polovinu. V sezóně 2018 zůstal na polovině cesty mezi předchozími dvěma sezónami. Mezitím Cowboys na pozici wide receiver soustavně posilovali až do té míry, že se Cole Beasley pro tým stal nejen postradatelným ale dokonce spíše přítěží. V týmu bylo potřeba udělat místo pro skutečné a nefalšované receiverské hvězdy.

V březnu 2019 podepsal Beasley kontrakt s Bills. Na 4 roky. Rychle se v Bills adaptoval. Rychle se stal důležitou součástí billské ofenzívy. Rychle se stal oblíbeným cílem Josh Allena. Rychle se stal oblíbencem billské sportovní veřejnosti.

Já osobně Cole Beasleyho mám moc rád. Líbí se mi jeho příběh, líbí se mi jeho přístup ke sportu i k životu mimo hřiště. A jako hráče ho doslova miluji. Já mám přesný přehled, kteří vynikající slot receiveři v lize působí. Ale nemám dost času, abych mohl jejich hru (silné a slabé stránky) podrobně studovat, tak jak mám nastudovanou hru Cole Beasleyho. Nedovolím si tedy ani nejmenší náhodou sestavit žebříček nejlepších slot receiverů. Z mého subjektivního a logicky i zaujatého hlediska není myslitelné, že by mohl slot receiver přinést vyšší užitnou hodnotu týmu, než tak činí Cole Beasley. Hovoří se třeba o Keenan Allenovi nebo, dejme tomu, Julian Edelmanovi. Ti ovšem nejsou tak dobří. Kromě toho, že se o nich víc mluví. Jsou víc na očích. 

Nejsilnější herní stránkou Beasleyho je schopnost rychlé a výrazné separace. Bills ještě nikdy neměli hráče, který by se dokázal tak rychle uvolnit a nabídnout se svému quarterbackovi. Veřejně je občas přetřásána myšlenka, že John Brown a Stefon Diggs dělají úspěch Cole Beasleyho. Na tom je pořádný kus pravdy. Jenže, pokud se podíváte na utkání Bills pozorně, zjistíte, že to platí v první řadě vice versa. Cole Beasley je tak nebezpečný, tak neudržitelný, že decoy asistenci vlastně ani nepotřebuje. Zónové obrany přehrává snadno a je schopen přehrát i dvojitou osobní coverage. V takovém případě je patrné, že právě ON dělá hvězdy z ostatních spoluhráčů. A jelikož je vždy prvoplánově na ráně, zrychluje prakticky celou ofenzívu. Ředí box pro účinek běhové hry. Je hromosvodem pro coverage. Beasley umí i dobře blokovat a je v této činnosti obětavý a překvapivě odolný.

Cole Beasley je jasným důkazem, že generální manažer Brandon Beane dělá svou práci dobře, protože akvizice tohoto hráče je nepopiratelně jedním z největších úspěchů ve free agency za poslední dvě dekády Buffalo Bills.

Cole Beasley není ProBowlerem. Pro všechny v Buffalu je to nepochopitelné. Dva hráči Jordan Poyer a Cole Beasley ocenění určitě dostat měli a nedostali. Pro Bowlerem se naopak stal kupříkladu cornerback Stephon Gilmore z New England Patriots. Proboha, za co? To je opravdu výsměch. Za deset odehraných utkání ze šestnácti. V těch odehraných utkáních byl několikrát dobrý, několikrát průměrný a párkrát špatný. Kam dali oči? Zapojili při volbě vůbec hlavu? Cole Beasley okamžitě po zveřejnění držitelů ocenění pogratuloval všem billským úspěšným hráčům. Z toho bylo patrné, jak pozorně nominace sledoval a jak se těšil, že letos titul Pro Bowlera získá. Je mi ho opravdu líto, ale upřímně, Jordan Poyera je mi líto ještě mnohem více. Protože jeho nominace byla zcela nezpochybnitelná. V jeho případě se jedná o zásadní přehmat. To je Pro Bowler jak vyšitý. No, za 5 Pro Bowlerů můžeme být rádi. Pokud by Bills neodehráli celý měsíc v PrimeTime, měli by možná jen dva.

Tak, Romane, jsem na konci. Oba hráči jsou součástí zatím úspěšného týmu, který ale splnil jen dílčí úkol - vyhrát divizi AFC East. Všichni vědí, že laťka je nastavena tak, že pokud by nepostoupil do minimálně divizního finále, celá sezóna by byla v Buffalu považována za veleneúspěšnou. Jestli Bills nevyhrají žádné utkání play-offs, výhra v divizi jako by ani neexistovala. Bills potřebovali vyhrát divizi ne kvůli tomu, aby oslavili výhru po čtvrtstoletí, ale aby si zajistili výhodu domácího prostředí pro zápas play-off. Oba hráče potřebujeme zdravé a odhodlané. I s jejich přispěním mohou Bills splnit letošní cíl a tím je postup v play-offs.

Na závěr známkami ohodnotím oba hráče (použiji československé školní známkování). RB Zach Moss je nováček, ale při známkování k tomu nepřihlédnu, na hřišti na něj nikdo nebude brát ohledy jen kvůli tomu, že letos nastupuje v NFL poprvé. Dostává známku: 3-. Je dobrý, ale s výhradou. WR Cole Beasley. Bez rozmýšlení: 1! Podtržená jednička.

Hezké Vánoce Vám všem!

Sdílejte na sociálních sítích

dalid

Go Bills

Zobrazit profil

Napsat komentář

Pro přidání komentáře se prosím přihlašte

Komentáře ke článku

  • dalid
    25. prosince 2020 18:14

    Moss je nevýrazný, ale ja to dávam za vinu hlavne Beanovi. Vybral typovo nevhodného hráča a ak Bills tento rok neuspejú, bude to jedna z hlavných príčin. Neviem kto iný bol na výber, mne sa moss páčil ale oni to mali vidieť, na to tam sú.