Co zaujalo Doktora - Conference Championship

1. Když vloni Packers vypadli v Conference Championship s Niners, většina jejich fanouškovské obce až tak moc nesmutnila. Jejich milovaný tým z Wisconsinu nehrál úplně špičkový fotbal a po poražení Seahawks, kteří přijeli na Lambeau Field v podstatě bez running backů (duo Homer–Lynch bylo opravdu prachbídné), narazili na super silný tým ze San Francisca, který jim prakticky nedal čuchnout. Letos je ale situace jiná. Tenhle tým na Lombardi Trophy měl, ale bohužel ji letos nezíská. A-Rod tak bude mít ve své vitríně stále jen jeden prsten, což nelze než považovat za hřích. Tampa přijala na Lambeau velmi dobře připravená. A ač jsme minulý týden říkali, že Bakhtiari v podstatě nechyběl, tentokrát byla jeho absence více než citelná. JPP s Barrettem rozjeli neskutečné peklo a O-line Packers naprosto nestíhala. I přes tenhle drtivý tlak domácí měli na vítězství v tomto zápase. Chybná rozhodnutí v klíčových chvílích je však o postup do SB připravila. Tady je malý výčet těch pochybení, která subjektivně považuji za nejdůležitější – pro úplnost dodávám, že fumble Jonese mezi ně neřadím, to se prostě stane.

a) Jaire Alexander asi je nejlepším cornerem v lize, ale když už chtějí Packers hrát man-to-man, prostě nemůže držet svoji stranu. Bucs si tohoto faktoru byli velmi dobře vědomi a většinou tak stavěli Evanse mimo Alexander Island. Že na něj Kevin King v individuálních soubojích nebude mít, bylo zřetelné už od prvního downu.

b) Nepochopitelný zkrat před koncem prvního poločasu. Nechat si dát touchdown z akce rozehrávané 8 sekund před koncem poločasu z 41yardové linie, to je prostě totální hloupost na úrovni střední školy a nikoliv NFL. Že situaci opět hrubě nezvládl King, který si nechal Millera utéct za záda, je jedna věc, nicméně za mě je prvotní příčinou naprosto tragický defenzivní play calling. Při sledování tohoto klíčového momentu zápasu se mi okamžitě vybavila hra z konce zápasu mezi Raiders a Jets. Rozdíl je v tom, že Jets už de facto o nic nehráli, zatímco Packers si touto akcí možná prohráli postup do SB. Proč při této akci neposlali Packers na hřiště prevent defense se třemi obránci hluboko v end zóně, patrně nepochopím do konce svého života. Hrát man-to-man prakticky bez zajištění, to je prostě čistá naivita.

c) Pokud máte chuť, podívejte se ještě jednou na 3rd and goal v posledním drivu Packers. Rodgers rozehrával z 8yardové linie a Bucs měli nacallovanou osobní obranu. A-Rod si postoupil doprava a dopředu z kapsy a v tu chvíli před ním zívala dálnice až do Chicaga. Troufám si tvrdit, že to už bych do end zóny doběhl i já – a to je co říct. Rodgers si ale vybral místo jasného běhového touchdownu riskantní přihrávku do svého protipohybu, navíc do velmi úzkého okna. Místo skórování za plný počet bodů přišel incomplete a Packers šli kopat FG.

d) No a to je ten poslední moment. Pokud prohrávám o 8 bodů, jsem na 8yardové linii a mám Rodgerse a Adamse, tak prostě musím hrát i 4. down. Kopat v takové situaci FG a spoléhat se na to, že Pán prstenů, který už viděl (slovy Zdeňka Pohlreicha) hada srát, koně zvracet v barvě francouzské trikolóry a dokonce i stíhačku ve vzduchu couvat, nezíská jeden nebo dva první downy, to je prostě čirá sebevražda a hozený ručník do ringu. Pro mě se jednalo o další naprosto nepochopitelné rozhodnutí.

Suma sumárum po téhle skvělé sezóně zůstane v ústech fanoušků Packers hořká pachuť. Tenhle tým na to letos fakt měl. A vlastními chybami se připravil o možnost si v Tampě za 14 dní zahrát.

2. Pokud mám rozebírat nedělní výkon Bucs, musím začít nikoliv u Toma Bradyho, nýbrž u Todda Bowlese. Tenhle blitzující mág připravil opravdu neskutečnou škálu různých variant tlaku na O-line Packers a na Rodgerse a sledovat, jak se jeho svěřenci řítí na hvězdného quarterbacka domácích, to byla prostě pastva pro oči. Bucs se Aaronovi velmi rychle dostali do hlavy a ten tudíž nebyl chirurgicky přesný jako v předchozích týdnech. Už to asi zní jako odrhovačka, ale zápasy se skutečně vyhrávají a prohrávají v soubojích O-line a D-line. A tentokráte byli Bucs prostě silnější. Co nedokázal žádný ze soupeřů Packers v posledních týdnech, tedy přehrát O-line Packers a tlačit každý snap na dirigenta jejich ofenzivy, to Bucs zvládli na jedničku. Byť byl asi nejvýraznější postavou jejich pass rushe Shaquil Barrett, já osobně si myslím, že není na místě vyzdvihovat jednotlivce – jednalo se totiž o geniální kolektivní výkon pod taktovkou Todda Bowlese. Útok sice střídal silnější okamžiky se slabšími, ale když bylo nejvíc třeba, vždy se někdo z ofenzivní skvadry vytasil s neskutečnou individuální akcí. Catch Godwina, kdy sebral míč Savagovi nad hlavou, touchdownové pasy Bradyho na Evanse či Millera a především neskutečný run do end zóny Leonarda Fournetta, to byly naprosté highlighty nedělního podvečera. Bez nich by Tampa do SB nepostoupila. Po třech výhrách v play off tak tenhle tým zlomil onu neskutečnou klatbu a jako první v historii si zahraje Super Bowl na vlastním hřišti. Škoda, že to ovšem nebude před plným publikem. No a kritikům Bradyho, kteří tvrdili, že těch 6 prstenů má jen díky Belichickovi, po této sezóně sklaplo. Pats jsou na dně a TB12 si příští neděli zahraje o 7 prsten. Game over.

3. Co říct k výkonu Bills? Dělali, co mohli, ale prostě to nestačilo. Andy Reid se Stevem Spagnuolem vymysleli, jak dostat ze hry Diggse, a ofenziva Buffala se díky tomu stala poloviční. Naopak Sean McDermott nevymyslel, jak zastavit Hilla s Kelcem. Problém je, že to za poslední dva roky nevymyslel téměř nikdo. Bills určitě nasbírali cenné zkušenosti a s ohledem na věk jejich klíčových hráčů je čeká opravdu zářná budoucnost. Jsem přesvědčen, že Josh Allen bude příští rok ještě lepší. Pokud ho pak Bills obklopí těmi správnými zbraněmi (ideální by bylo posílit O-line, pass rush a někde sehnat solidního running backa), tak by tenhle tým skutečně mohl dosáhnout na vytouženou Lombardi Trophy. Jednou ten Kansas přece prohrát musí, ne? Každopádně velká gratulace McDermottovi a celé organizaci Bills za úžasnou sezónu. Tým, který byl před třemi lety všem pro smích a na jeho hru se pomalu nedalo dívat, je najednou na špičce celé ligy a jeho ofenzivu je radost sledovat. Počítám, že už příští sezónu budou Bills mířit ještě výš. A vůbec bych se nedivil, kdyby si dali za rok s Kansasem repete.

4. Chiefs jsou prostě strašně nadupaný. Myslím jako úplně strašně strašně nadupaný. Tenhle tým prostě nemá slabinu. Geniální quarterback, který umí úplně všechno a který se ještě ke všemu dokáže dostat z neskutečných šlamastik. Nejlepší tight end v lize, který je nebránitelný, ať už jej střežíte man-to-man, nebo v zóně, a k tomu mimozemšťan s číslem 10 na dresu. Musím říct, že při tom prvním pasu na začátku druhého poločasu, kdy neskutečně prchl Tre‘Daviovi Whiteovi kolem lajny, to vypadalo, že byl cornerback Bills Hillovou rychlostí až zděšen. Evidentně jej ani nenapadlo, že kolem něj může u té side line projít. Tyreek ale zapnul turbo, White si na něj ani nesáhl a byl nejrychlejším receiverem současnosti odeslán do tmy. Hillova přezdívka cheetah (gepard) není sice nijak extra nápaditá, nicméně na něj dokonale sedí. Rychlejší zvíře na světě fakt nenajdete. Fantasticky ovšem znovu zahrála i obrana. Jak už jsem uvedl výše, dostala díky press coverage s výpomocí over the top zcela ze hry Diggse, což bylo pro úspěch v tomto zápase nesmírně důležité. Výborně hrála celá secondary v čele s Honey Badgerem a D-line si rovněž odvedla svou práci. Tenhle tým má prostě spoustu talentu, dokonalý coaching a obrovskou spoustu zbraní. Tampu čeká za 14 dní nesmírně těžká práce. Každopádně na duel Mahomese, Hilla a Kelceho proti obraně Bucs se těším už teď. Logicky bude hlavním leitmotivem Super Bowlu souboj stávající legendy s legendou let budoucích, nicméně já osobně budu vyhlížet především souboj Andyho Reida s Toddem Bowlesem. Přiznám se, že víc věřím Reidovi – jeho trikové akce, screeny a různé jet sweepy a end aroundy onen tlak Bowlesovy front seven dokážou pořádně otupit. Ostatně si myslím, že přesně tyto hry v neděli v repertoáru Packers strašně moc chyběly.

5. No a po jmenování nového vedení Lions, které jsem rozebíral minulý týden, nastal očekávaný krok, kdy Lions oznámili rozchod s Matthewem Staffordem. Tudíž se asi sluší a patří, abych tento moment okomentoval. Za mě je to krok, který přišel minimálně o 2 roky (spíše však o 5 let) později, než měl. Když jsem v roce 2015 čelil nespokojeným kritikám několika našich čtenářů poté, co jsem jasně hájil názor, že bych si ponechal ofenzivu a Stafforda vytrejdoval, mnozí z nich argumentovali tím, že Matthew je dobrý quarterback a že bez něj bychom na tom byli mnohem hůř. Já jsem oponoval tím, že Stafford není Rodgers, aby i průměrný či podprůměrný tým dokázal sám dostat do play off, a že jeho setrvání v týmu bude jen oddalovat naprosto nevyhnutelný rebuilding. Že budeme 5 let hrát bilanci kolem 6-10 nebo 5-11 a pak se do té perestrojky stejně budeme muset pustit. Tyto roky jsme bohužel skutečně ztratili. Nyní nemáme v ruce v podstatě žádné assety, naopak máme tým, který má tak maximálně 5 nadprůměrných hráčů. Bohužel se tak zcela naplnil můj předpoklad – 5 let jsme ztratili a nyní začínáme z ještě mnohem horší pozice. Na všech možných fórech se hned začalo spekulovat, jakého quarterbacka budou Lions draftovat – jestli to bude Zach Wilson, Trey Lance nebo dokonce Justin Fields. Mnoho mých známých mi hned psalo, kterého z nich bych si do týmu přál. Má odpověď je zcela prozaická – ani jednoho. Ti, kdo čtou moje články a analýzy, už jistě vědí, že jsem bytostně přesvědčen, že tým se nebuduje od quarterbacka. Naopak, nejdřív je třeba vybudovat solidní O-line a D-line. A právě tam bych upřel v draftu naši pozornost. OT Penei Sewell nebo DE Gregory Rousseau by byli skvělým základem pro postupné budování našeho týmu. Kvalitní linebackeři a hráči do secondary se dají sehnat ve free agency. A skill hráče do útoku (Swift, Golladay, Hockenson) máme solidní. Tudíž být na pozici GM Lions, podepsal bych na pozici quarterbacka nějakého levného solidního veterána (how about the Fitzmagic?) a 2–3 roky systematicky v draftu posiloval naše lajny. Až v okamžiku, kdy bychom tyhle základy měli postavené, bych podepsal solidní linebackery a hráče do secondary, draftoval hvězdu na pozici QB a otevřel si 5leté okno pro útok na play off a případně (to už jsem se hodně utrhl z řetězu) na Lombardi Trophy. Pokud naopak budeme draftovat quarterbacka teď, tak než kolem něj vybudujeme konkurenceschopný tým, už mu budeme muset dát velké peníze na nový kontrakt. A tím pádem se zase dostaneme tam, kde jsme byli před 5 lety – a naše neslavná historie se bude opakovat. Opravdu velmi velmi doufám, že quarterbacka brát v prvním kole nebudeme. Byla by to obrovská chyba. No a Matty? Zájem o něj určitě bude – jen už za něj nedostaneme tolik, kolik jsme dostat mohli, když mu bylo 28. Každopádně je to solidní quarterback, který je schopen se s kvalitním týmem dostat do play off. Osobně jsem zvědav, kde nakonec zakotví. Samozřejmě mu přeju jen vše dobré – nebylo jeho vinou, že u nás dostal onen (a nejeden) obří kontrakt. Chyba jednoznačně tkví v rozhodnutích našeho bývalého managementu. Teď už jde jen o to, abychom ji nezopakovali. Aneb jak říká klasik – kdo se nepoučí z historie, je odsouzen ji opakovat. A dalších deset let se mi na play off fakt čekat nechce.

Sdílejte na sociálních sítích