AKTUÁLNĚ
Novinky Jakub Machata 17.01. 19:00

Království Spreadsheetů 3: Tipy ze studia

Regular season, delší než jsme zvyklí, je u konce. Tipovačka se s příchodem playoff pro letošek definitivně uzavřela, takže je na místě si ji trochu zanalyzovat a podívat se zblízka, jak se dařilo těm nejpovolanějším: tipujícím ze studia. Moje původní obavy, že by všichni účastníci tipovali převážně na vítězství favoritů a že nebude ani při hlubším průzkumu moc o čem mluvit, vzaly rychle za své. Mohl jsem to ale tušit. Přece jen taková pestrá paleta osobností různých zkušeností i různého věku – ač samozřejmě všichni do jednoho mladíci – znamená i odlišný přístup k tipování jednotlivých zápasů. Otázka je, co se z těch celosezónních tipů dá vytáhnout za informace?

Měl jsem sice po minulém dějepisu v plánu psát o moderních udělátkách, ale levá hemisféra míní a pravá mění. Aniž bych nad tím přemýšlel, nápad i kostra článku mi prostě vyskočily v hlavě během jedné cesty do práce. Pak už jen zbývalo sednout ke klávesnici a nabouchat to. Samotný technický aspekt analýzy mi usnadnil lockdown ze začátku roku 2020. Ten vážně nemohl být načasovaný hůř, protože jsme v té době zrovna byli s – tehdy nastávající – manželkou nuceni na několik týdnů obsadit asi tři metry čtvereční u tchánů. Rekonstrukce našeho bytu totiž nešla podle plánu, protože se jí ujal řemeslník, kterého od Johnnyho Manziela dělil jeden falešný knír a letenka do Vegas: dobré hodnocení před draftem, ale pochybná pracovní morálka a sklony k alkoholismu v součtu opozdili rekonstrukci o skoro půl roku.

Jako by nestačily tyhle bojové podmínky, COVID v té době udeřil naplno a všechny sportovní ligy se jakoby ze dne na den úplně přestaly hrát. Začalo to NBA, která na začátku března radila hráčům, aby se s fanoušky zdravili místo placáku high-five raději pěstičkou fist-bump. Když ani to (kupodivu) nezabralo, ani ne za dva týdny byla sezona zrušena. Mnoho sportů toho příkladu následovalo a tak například v historii snad úplně všech evropských hokejových soutěží chybí pro sezonu 2019/20 šampion. Pro některé sportovní fanoušky to byla taková krize, že sledovali i závody kuliček nebo objevovali obskurní sporty jako soutěžní fackování nebo závodní pojetí hry na babu. Zkrátka cokoliv pro poškrábání svědivého místa, které bylo dřív stimulováno profesionálním sportem. Jedna soutěž ale jela podle plánu: šestá sezona pěvecké soutěže Česko Slovenská SuperStar! Já teda necítil takové zoufalství, aby se mi tajil dech u závodu modré kuličky s červenou, nicméně jsem dost muž, abych se s hlavou vztyčenou veřejně přiznal, že jsem se v době bezprecedentního soutěžního sucha díval s manželkou a švagrovou na SuperStar – a bavilo mě to.

Celkem rychle mě u té SuperStar zaujalo, že jedna skupina porotců, kterou jsem pojmenoval ‘hudebně nadaní’, byla docela často v opozici proti druhé skupině, které jsem říkal ‘Mareš a Pagáčová’. Někdy během prvního reklamního bloku třetí epizody už jsem to nevydržel a rozhodl se podívat se své teorii zblízka na zoubek. Po prohledání několika tašek jsem našel aspoň ten starší z našich dvou notebooků, načež už zbývalo jen vzpomenout si na heslo, což se mi na čtvrtý pokus – “aha, jasně, jméno psa a rok narození” – povedlo. Nad zkoumavými pohledy, evidentně hodnotícími, jestli moje obsese čísly právě tady a teď nepřekročila zdravou míru, jsem jen s přitroublým úsměvem pokrčil rameny. Zbytek večera a pak i každou další neděli jsem sbíral jména soutěžících a hlasy jednotlivých porotců. Na konci celého procesu jsem pak zjistil, že moje teorie byla správná. Individuální porotci v rámci svých skupin se skutečně shodli častěji, než obě skupiny mezi sebou.

Ano, tak tímhle se bavím během off-season. Analýza redakční tipovačky popravdě byla dost podobná tomuhle procesu a vycházela i ze stejné myšlenky: jak často se ti kluci vlastně shodnou? A když se neshodnou, kdo má pravdu častěji? Nemusel jsem nic moc měnit – vždyť vzorečky jsem měl hotové. Stačilo do tabulky místo soutěžících nasypat jednotlivé zápasy a místo veličiny postupuje/nepostupuje zadat tipy na výhru domácích, nebo naopak výhru hostů. Odbornou porotu jsem pak přejmenoval z Habery, Mareše a Čekovského na Doktora, La Ciiho a Noriho. Mohl bych v tom výčtu pokračovat, ale mám natolik rád svoje zuby, že tu fakt nebudu párovat nikoho ze studia s jeho ženským protějškem ze SuperStar. :)

Dávání těch tipů pod mikroskop – podobně jako vrtání se v porotě pěvecké soutěže – je pro mě čistě věc mé osobní fascinace. Je to vlastně první lekce behaviorální ekonomie: co kdo dělá, proč to dělá a jak to ovlivňuje ostatní? Nechá se tipér strhnout tím, komu fandí? Jde obzvlášť často proti tipu někoho konkrétního? Jak často jde s davem? Zamával s jeho tipy minulý nepovedený týden, případně obzvlášť vydařený? Mým primárním cílem bylo najít odpovědi na tyto otázky, spíš než řešit úspěšnost konkrétních tipérů, ale ať jsme féroví, začnu posouzením svých vlastních kvalit. Jen k tomu musím jít ještě hlouběji do své historie než ve svém prvním článku. Ať už se budeme bavit o tipování skvělém, nebo mizerném, jisté je, že s tím nějakou praxi mám.

Profesor z Chicaga zvedá Vegas na novou úroveň

Baseballový tým Chicago Cubs se dlouho jevil jako prokletý, odsouzený k prohrávání. I když měli talentovanou sestavu a dobrého trenéra, vždy narazili v playoff nebo ve Světové sérii na lepší, disciplinovanější nebo šťastnější tým. Nálepky ‘roztomilých břídilů’ se zbavili až výhrou Světové série před pěti lety. Do té doby zažívali rekordní období sucha, nejdelší ze všech týmů ve velkých severoamerických ligách, protože od posledního titulu v roce 1908 uplynulo přes sto let. “Každý má nárok na špatné století,” shrnul obecný pesimismus kolem klubu Jack Brickhouse, komentátor zápasů Cubs. Ve třicátých letech, uprostřed velké hospodářské krize, tedy nebyl pro fanoušky Cubs život nijak jednoduchý. Hodně nezaměstnaných náhlou nudu a nervozitu z toho, co přinesou příští měsíce, zahánělo alkoholem. Když se během jednoho odpoledního zápasu potácel po vratkých schodech Wrigley Field nějaký opilec, nebylo na tom pranic zvláštního. “Vsadím se s tebou osm ku pěti, že ten ožungr spadne,” vyzval Charles kamaráda, když toho podnapilého nebožáka pozoroval. Charles McNeil byl mladý bankéř, matematický génius s titulem z Chicagské univerzity. Většinu svého života sázel na sport, což byla disciplína, kde mohl spojit své nadání pro matematiku, velké nadšení do sportu a ještě větší sebevědomí. Jednou o sobě prohlásil: “Dobrý sázkař potřebuje peníze, kuráž a inteligenci. Když vám chybí jen jedno, nemáte šanci – a já mám všechny tři.

Žádný moment nebyl pro McNeila dost malý, aby se na něj nedala vypočítat pravděpodobnost. A malé momenty – s malými sázkami – vedly k velkým. Ty velké pak výrazně obohacovaly Charlesovu výplatu, která byla na pozici bankovního analytika v období finanční krize mizerná; tedy než o práci přišel úplně. Ne snad proto, že by banka zkrachovala nebo že by poškodil nějakého klienta. Ve skutečnosti McNeil doplatil na svou největší vášeň. Jednoho dne totiž kolegům oznámil, že přijímá sázky a bez dalšího vysvětlování jim ukázal papír s vypsanými kurzy na to, kdo z jejich banky poletí jako další. Favoritem nebyl nikdo jiný než vedoucí pobočky s kurzem 3:1. Charles pak byl o něco níž s kurzem 8:1. Šéf to zjistil a nesouhlasil ani se hrou jako takovou, ani s vypsanými kurzy. McNeil byl najednou nezaměstnaný a trávil většinu svých dní na baseballovém stadionu. Sázel na prokleté Cubs a na to, jestli sebou nějaký ožrala sekne, nebo ne. Právě během jednoho takového odpoledne vymyslel princip, který navždy změnil svět sázení: bodový spread.

Český sázkař zná anglický pojem ‘spread’ spíš jako ‘handicap’. Vděčíme za něj právě McNeilovi, který spread vymyslel původně pro americký fotbal. Pokud nevíte, o co jde, spreadem (nebo handicapem) sázkovka srovná kurzy. Předtím, než se ve čtyřicátých letech tato novinka stala novým standardem, byly sázky u všech sportů možné jen na takzvaných ‘moneyline’ kurzech. Ty fungují tak, že sázkař má možnost kupříkladu vsadit na vítězství Bengals v kurzu 1.38, nebo si může vsadit na jejich soupeře Raiders v kurzu 3.04. To znamená, že pokud chce vyhrát tisícovku při sázce na Cincinnati, musí vsadit skoro 3,000. Takové počty odrazovaly hodně potenciálních sázkařů, kteří nechtěli riskovat tak moc pro tak malou potenciální výhru. McNeil tenhle problém navždy vyřešil: v jeho systému se dalo vsadit na Bengals -6.5 nebo Raiders +6.5 a obě strany měly stejné nebo velmi podobné kurzy. Sázka na Cincinnati by pak v takové situaci byla výherní, kdyby vyhráli o sedm bodů a víc.

Gambling se v USA v posledních letech legalizuje v čím dál více státech. Pořád samozřejmě dochází ke kuriózním situacím, kdy si například profesionální hráč footballového daily fantasy z Billings ve státě Montana musí každou neděli přivstat, aby urazil pár desítek kilometrů do sousedního státu Wyoming, kde je online gambling legální. Tam si může z auta na benzince nastavit sestavy, načež se otočí a vyrazí zpátky domů. Už to ale není jako kdysi, kdy veškerá akce byla jen a pouze v Las Vegas. Právě tam ale pochopitelně kvůli propagaci spreadů v osmdesátých letech vznikla soutěž Westgate Las Vegas SuperContest. I přes svou bohatou historii se teprve asi před deseti lety stala hlavní atrakcí pro zkušené sázkaře toužících vyhrát miliony. Mezi lety 2011 a 2013 pole soutěžících narostlo z 517 na 1,034. Nastala tak malá verze Moneymakerova efektu, jaký byl k vidění u pokeru. V roce 2018 dosáhla popularita vrcholu, když se přihlásilo 3,123 účastníků.

Pravidla SuperContestu jsou jednoduchá: soutěžící každý týden vybírají pět tipů proti vypsaným spreadům. Vstupné do soutěže je $1,000 a na výhru mají nárok tři desítky nejlepších. Za dobrou úspěšnost, která by mohla stačit na výhru, bývalo považováno 65 procent – tolik stačilo vítězi ještě v roce 2016. V posledních letech je to ale spíš sedmdesát procent a i letošní vítěz, Litofsky Clan, porazil pole 1,818 protivníků s úspěšností 69.3 %.

Několikatýdenní král spreadu

Pokud se k přenosu NFL posadí náhodně vybraný Jan nebo Jana, tak mu nebo jí ze všech těch empty backfieldů, shotgunů, sacků a motionů půjde hlava kolem. Jsou to nicméně termíny, pro které by se těžkopádně hledal český ekvivalent a jakkoliv se zpočátku může zdát matoucí, s footballovým slangem se každý nový divák musí sžít. Stejně tak jako football samotný má i svět jeho sázení svůj slovník a pravidla. Každý, kdo se v jakékoliv míře pohybuje ve světě sázkařských kurzů, se celkem rychle naučí přemýšlet a mluvit ve spreadech, overech, underech, teaserech, unitech a akovkách, až to pro náhodného kolemjdoucího opravdu může znít jako cizí řeč. Já třeba netuším, jakou má který tým procentuální šanci na vítězství, ale jsem schopný od boku odhadnout, že spready budou pro první zápas divizního kola vypsané zhruba Bengals -2.5 / Titans +2.5. To samo o sobě ze mě ani náhodou nedělá dobrého sázkaře, protože tahle dovednost je dobrá maximálně pro bookmakera, který ty spready v pondělí ráno nastavuje. To jsem si ale zřejmě neuvědomoval, když jsem se někdy v listopadu 2014 – každopádně během už rozjeté sezony – zaregistroval na sázkařské fórum KolemDvou s cílem zkusit dobít ten nejefektivnější trh sportovních sázek, NFL.

Začal jsem posílat detailně zpracované a dlouze rozepsané analýzy na zápasy a se čtenáři se dělil o tipy, které jsem sám sázel v řádech stovek korun. Což bylo jen dobře, protože první týden jsem prohrál přes 10 unitů (vkladů). To by při hodně špatném bankroll managementu (například pokud bych z peněz vyhrazených na gambling dával na každou sázku 10 %) znamenalo, že jsem na nule. Naštěstí jsem měl teorii zodpovědné správy bankrollu vrchovatě vyzkoušenou i v praxi na statisících odehraných her za roky online pokeru.

Špatný začátek mě neodradil a já po zbytek sezony dominoval. Sezonu jsem uzavřel v celkovém plusu +30.6 jednotek při 160.5 vsazených pro yield (efektivitu) 19 %, přičemž cokoliv kolem desíti je považováno za velmi dobré. Nejvíc mi šly sázky právě na spread, u kterých jsem měl bilanci 11-2. Malá velikost vzorku? To pro mě v té době nic neznamenalo. Zdálo se mi jasné, že mám přirozený talent odhadnout, o kolik je tým A lepší než tým B, a na světě nebylo člověka, který by mě přesvědčil o opaku. Spolu se mnou měl podobně dominantní závěr sezony ještě jeden chlapík, Phaennomen. Celkem brzy po skončení Super Bowlu nám pak byl nabídnutý společný placený blog na příští sezonu: za asi pětikilo měsíčně jste získali přístup k mozkovému trustu pro sázení na americký fotbal. Ve světě, kde se těžko hledá hodnotná sázka, tohle vypadalo jako chytře investovaná pětistovka.

Kolik z pěti zápasů tipneš správně? KolemDvou!

Jak to bývá často během dovolené na chalupě, zase mě jednou před čtvrtou ráno vzbudilo kňučení u ucha. Když jsme doma ve městě, většinou budím psa na ranní procházku já, ale v tomhle prostředí se to otáčí. Na vesnici na pomezí Pardubického kraje a Vysočiny je tolik různých pachů a vjemů, že psisko jde večer spát až když už sotva plete nohama, aby se pak nemohl dočkat rána, až celý ten koloběh začne nanovo. Podobnost s fanoušky NFL – ti taky sotva jedna sezona skončí, už začnou vyhlížet free agency a draft – čistě náhodná.

Jediná doba, kdy jsem za tyhle budíčky byl vlastně vděčný, byla v červenci 2015. Tehdy jsem osamocená rána trávil obklopený knihami o americkém fotbalu a zběsile cvakal do notebooku. Sepisoval jsem poslední tři díly z pětidílné série článků pro online měsíčník 1x2tip. Původní myšlenka byla propagace blogu a osvětlení základů především sázení na football. Pro mě ale bylo daleko důležitější psát tak, aby to potenciálně přilákalo lidi, aby se na to NFL i podívali. Nechtěl jsem, aby jediný výsledek mé snahy bylo jen to, že se lidi naučí, kde na Fortuně najdou kurzy na americký fotbal. Takže jsem popsal i úplné základy: formace, typy routů, rozdíly mezi obranami 4-3 a 3-4 nebo přeložení nesrozumitelného jazyka, jakým se dorozumívají hráči v huddlu. Rozhodně mi to dalo tak intenzivní předsezónní přípravu, jakou jsem doposud nikdy nezažil. Když pak začala sezona a první týden vyšel na výbornou, bral jsem to jako důkaz, že vesmír je občas férový – že tvrdá práce vede neomylně k dobrým výsledkům.

V sezónním otvíráku mezi Steelers a Patriots jsem správně tipl Pats -3.5 po poločase (17-3) a to, že Edelman nachytá minimálně 72 yardů (měl jich 97). I o víkendu se mi dařilo a celý týden jsem uzavřel s bilancí 6-1-1. Sebelepší předsezónní příprava mi nezabránila, abych po takovém startu nezačal z namyšlenosti kupit chyby. Sázel jsem až moc zápasů; sázel jsem desetibodové teasery, se kterými jsem neměl žádné zkušenosti; sázel jsem pondělní noční zápasy čistě proto, že to byla poslední šance, jak se spravit po mizerné neděli. Ve druhém a třetím týdnu jsem měl úspěšnost jen 8-14, čímž jsem přišel o profit z prvního týdne a ještě zhučel o něco do mínusu. Ve čtvrtém týdnu jsem se vrátil do plusu s bilancí 6-1 a další zase prohrál svůj profit a něco navíc. Takhle to bylo jako na houpačce nahoru-dolů, dokud jsem nenajel na finální šňůru proher, od které jsem se už neodrazil.

Až doteď jsem se nikdy nemusel srovnávat s myšlenkou, že někdo na mých tipech může vykrvácet balík. Racionálně vzato jsem to nepovažoval za svůj problém – ostatně přece nikoho nenutím sázet. Moc dobře jsem ale věděl, že dosavadní úspěchy byly jen krátkodobé a prodejem tipů sděluji kupujícím “hele, vím co dělám, můžeš mi věřit". Jistě, vstupné na blog stálo jen asi těch pět stovek za měsíc a za tohle by nikdo neměl čekat zázraky. Drtivá většina profesionálních sázkařů se o svoje tipy a know-how nedělí vůbec s nikým a když ano, tak se nezdráhají říct si o pořádnou sumu. Například dlouholetý analytik Warren Sharp si za přístup ke svým sázkám účtuje asi 7,500 korun jen za playoff.

Z pokeru jsem na divoký swingy typu velká výhra jeden den, velká prohra další den, byl celkem navyknutý. Krátkodobé extrémní vzestupy a pády jsou ostatně součást i serózního investování nebo vlastně čehokoliv, co člověk dělá. Přesto smířit se s prohráváním cizích peněz mi nešlo zdaleka tak dobře jako s prohráváním svých vlastních. Emoce si vybíraly svou daň a já radil sázky, které si kolikrát přímo protiřečily s mojí analýzou. Dokonce mi bylo nejednou řečeno, ať analýzy rozhodně píšu dál, protože v mých textech je ukrytá hodnotná sázka. Super, škoda jen, že já měl čím dál větší problém ty sázky najít. Neděle se ze zábavy a ziskového povyražení rychle změnily v horskou dráhu emocí, kterou jsem unášel s podobnou grácií, jako člověk trpící závratí snáší skutečnou horskou dráhu. Snad bych časem narazil na zlatou střední cestu, která neznamenala neustále brutální výkyvy na grafu výher (a hlavně proher), ale nevydržel jsem to tak dlouho. Ne, tohle mi za těch pár korun vážně nestálo – a předplatitelům blogu už vůbec ne. Naštěstí jsou i lidi, co se pod tlakem nehroutí: můj kolega Phaennomen držel kvalitu neotřesitelně po celou sezonu a tak nikomu příliš nevadilo, když jsem odklepal po pouhých osmi týdnech s bilancí 24-26-4 a yieldem minus-14 %.

Odpajdal jsem si lízat rány k Excelu a s ním spojenému budování svého vlastního ratingového modelu, díky kterému jsem si mohl vyjet naprosto všechny statistiky, které mě zajímaly k jakémukoliv spárování týmů. Za časů sepisování analýz mi přesně takový nástroj chyběl a musel jsem pro informace lítat po všech koutech internetu, což mě stálo spoustu hodin práce navíc. I s touhle novou zbraní v arzenálu už jsem ale znovu štěstí nepokoušel. Dnes už vím, že jsem podlehl klamu malého vzorku a naivnímu pocitu, že jsem předurčen k vyhrávání peněz. Nakonec jsem jen nevydržel dost dlouho, aby se ukázala moje skutečná úroveň. Nebyl jsem zdaleka tak dobrý, jako naznačovaly moje výsledky v roce 2014, ale asi ani tak špatný, jaké byly v roce 2015. Realita je nejspíš taková, že kdybych vydržel, zjistil bych, že jsem něco mezi a že dlouhodobě bych se plácal kolem nuly – tak jako většina z nás. Ne každý může být jako Líza Simpsonová, která v epizodě Líza sázkařem rozebrala bodový spread na hotovou vědu. Památné věty jako “můj nejšťastnější den byla neděle před třemi týdny, když Saints – favorizovaní o čtyři a půl – vedli o tři body a v poslední vteřině zápasu kopli nicneřešící field goal, kterým pokryli spread” nebo “člověk nemusí být génius, aby pochopil, že Houston v posledních deseti případech týden po skórování tří a více touchdownů nepokryl spread” opravdu věrohodně vystihují myšlenkové pochody sázkaře a statistické nesmysly, do kterých se při snaze o předvídání výsledků dokážeme zamotat.

Student hry sklízí výsměch

Jak jsem psal v úplně prvním článku, jsem si docela jistý, že v Česku není člověka, který by v letech 2018 až 2020 konzumoval NFL v takové míře, jako já. Bohužel musím ale poukázat i na ten smutnější fakt, že není moc lidí, kteří by si z tolika hodin u game-filmu odnesli do budoucna tak málo. V době, kdy jsem měl sběr dat z NFL jako vedlejšák, jsem opravdu tipoval lépe než je běžné. Nemám k tomu přímo oficiální záznamy, ale v různých soukromých tipovačkách jsem o parník vítězil a na probabilistické tipovačce od FiveThirtyEight jsem se pohyboval mezi 95. a 99. percentilem. Protože jsem z trenérských kamer sledoval víc samotnou gameplay, než výsledky, měl jsem poměrně dobrý odhad skutečné kvality týmů. Pokud někdo vyhrával jen díky několika šťastným momentům, já to viděl. Vyhýbal jsem se i té nejčastější chybě, příliš velké důvěře ve favority. Přesto všechno, okamžitě ve chvíli, kdy jsem s touhle analytickou prací seknul, jsem se vrátil zpátky na zem. A nebyla to úplně doslova regrese k průměru. Regrese k průměru by znamenala, že jsem se sice o něco zhoršil, ale aspoň udržel nějakou kvalitu – tohle byla regrese až někam do mínusu a ještě dál. Do vod, kde jsem od úplných začátků vůbec nebyl a ve kterých by nikdo neměl zkoušet plavat, dokud nezamkne všechny platební karty do trezoru s časovým zámkem.

To mi letos ublížilo na obzvlášť cenné frontě, v malé tipovačce mezi pár kamarády, které jsem měl ve zvyku nemilosrdně drtit. Model naší tipovačky je založený na už zmíněném SuperContestu, takže máme černé na bílém kromě porovnání mezi sebou i srovnání se sázkařskou elitou. Jen místo pohádkové výhry v řádech statisíc dolarů soutěžíme čistě jen o práva na chvástání – a o to, že nejhorší tipující musí každý měsíc ostatním zaplatit večeři a vypitá piva. Na hospodských účtech jsem tedy nepříjemně pocítil, když jsem začal kupit naprosto nejklasičtější začátečnické chyby. Tipy na vysoké spready velkých favoritů? Že váháš. Přeceňování dopadu zraněného starting QB? Samozřejmě. Malá pružnost při úpravách předsezónních předpovědí? Ale jistě – doteď jsem třeba nebyl schopen dostatečně zareagovat na to, co Matthew Stafford předvádí v novém působišti. Patřil jsem k táboru “Mattymu se křivdí, za všechno může Detroit” a Rams jsem si letos vybral desetkrát pro pouhé tři výhry. Aby toho nebylo málo, i teď, když píšu tenhle text, mám před dnešním zápasem znovu tipnuto na Rams -4 proti Cardinals. Zkrátka nepoučitelnej – já tomu Staffymu budu věřit furt. Před Super Wild Card víkendem jsem se po právu krčil u dna s naprosto zoufalou úspěšností 47 % správných tipů a přede mnou je i můj brácha, který často nestíhá a tak za něj tipy dvě minuty před kickoffem vybírá pětiletá dcerka. Můj z-score v naší tipovačce je záporných-0.53. Co to vlastně ten z-score je vysvětlím hned, ale záporných-0.53 znamená (a jsem si jistý, že to tak je i v učebnicích matematiky) zhruba tohle: ten kluk neví co dělá; ať se stane cokoliv, hlavně si, proboha, neplaťte jeho sázkařský blog.

Díky mé bývalé práci se přirozeně vtípky přímo nabízí a tak byla moje pondělní rána posledních týdnů plná dobromyslného špičkování. Od jednoduchých hlášek typu “á, pan analytik včera zase úřadoval” po matematické “máme už dost dat, abychom zjistili pravděpodobnost, že někdo dva týdny po sobě získá jen jeden bod?” až po rádoby-empatické jako “než jsem našel práci, kterou mám teď, tak jsem prošel asi tucet pohovorů, možná víc. Z některých mi vůbec nezavolali, že jsem neuspěl. Ty aspoň nejpozději o poločase víš, že z toho zase nic nebude.

Z-score aneb co znamená pět bodů v tipovačce?

Pořád jste tu se mnou? Super. Konečně se od osobních příběhů dostaneme k výsledkům tipů ze studia. Jen ať se chápeme, ještě projdeme pár pojmů z matematiky. Ale bude to jen v rychlosti – ostatně ani já nejsem žádný matematik.

Směrodatná odchylka popisuje, jak těsně u sebe jsou čísla okolo průměru. Pokud například budeme mít tisíc dobrovolníků, který každý hodí tisíckrát mincí, a spočítáme, kolikrát padl orel, 500 bude průměr. Kolik sérií se ale bude nacházet mezi 450 a 550? Na tyto otázky nám odpoví směrodatná odchylka.

Standardizované skóre (dále jen z-score) je šikovná věc, která pomocí průměru a právě směrodatné odchylky může porovnat různé série; klidně i různě dlouhé a s různou očekávatelnou šancí na úspěch. Z-score nám doslova říká, o kolik směrodatných odchylek se daný výsledek odlišuje od normálu. Pokud by například atletický desetiboj ještě loni neexistoval a vznikl až dnes, dost možná by se použilo právě z-score místo současného řešení, kdy je výkonům celkem nahodile přisuzovaná konkrétní bodová hodnota. Právě k porovnání stejných účastníků v různých disciplínách jsou směrodatná odchylka a z-score parádní. Využití v reálném světě může mít například při identifikování největšího alfasamce z takového možná celkem typického (až na ten nízkej počet drinků) čtyřboje během loučení se svobodou:

kralovstvi-spreadsheetu-3-bachelor

Pavel v tomto příkladu lasergame vyhrál se 4,800 body. Průměrné skóre první disciplíny bylo 1,919 bodů. Protože jedna polovina hráčů lasergame hrála už několikrát, kdežto druhá polovina úplně poprvé, směrodatná odchylka byla vysoká, 1,613 (84 % průměru). Pavel byl v první disciplíně o 1.79 směrodatné odchylky lepší než průměrný hráč [(4800 – 1918) / 1,613].

Z-score má oproti směrodatné odchylce tu výhodu, že bere v potaz velikost vzorku. Čím je vyšší z-score, tím spíše není série dílem štěstěny. Tak třeba v příkladu s oněmi 550 hozenými orly (nebo pannami) z tisíce hodů, taková série má z-score 3.16. Pokud hodíme 9krát pannu (nebo orla) na devíti hodech, taková série má z-score 3.00. Z toho vyplývá, že hodit 550 a více orlů z tisíce pokusů je méně pravděpodobné, než hodit jich 9 z devíti. Na převod toho, co který z-score znamená, existují tabulky, z kterých například plyne, že z-score +2 naznačuje, že daná série má šanci vzniknout čistě díky štěstí zhruba jednou ze čtyřiceti pokusů.

Jak ale posoudíme úspěch u tipů na vítěze utkání? Přece jen NFL nejsou hody mincí nebo tipy proti spreadu, které ostatně teoreticky půlí trh. Pro posouzení kvality tipů konkrétních soutěžících by nám nejlépe posloužily výsledky komunitní tipovačky. Stačilo by vyhodnotit jak jsme tipovali jako celek na jednotlivých zápasech, případně se zaměřit na individuální výsledky těch pečlivých lidí, kteří odtipovali úplně každý zápas. To by nám dalo ranec dat, díky kterému bychom rychle zjistili, jaký je průměr, směrodatná odchylka, zkrátka ty hodnoty, které k vyhodnocení z-score potřebujeme. Zatím tyhle informace ale z nového webu vytáhnout nejdou. Škoda, já z nich například před pár lety zjistil, že jsme jako komunita tipovali lépe než jiné komunitní tipovačky nebo než jistá hvězda filmů pro dospělé (odkaz je bezpečný, vede jen na mou starou analýzu :).

Takže jsme zpátky na začátku. Pro zjištění hodnoty jednoho správného tipu musíme nejdřív vědět úplně základní věc: je řekněme sedm správných tipů z desíti dobrý výsledek? Přijde na to. Kolik třeba správných tipů bychom měli, kdybychom slepě tipovali favority? Pokud 6 z deseti, pak ano, sedm je dobrá až skvělá úspěšnost. A když nejsou k dispozici výsledky většího počtu tipujících, tak právě pravděpodobnost výhry kurzového favorita (letos 63.2 %) bude fungovat jako naše pravděpodobnost úspěchu. Díky tomu zjistíme, jak je těžké vykřesat v tomto formátu tipovačky byť jen jediný bod. Rozdíl dvou správných tipů – Ondra měl dvoubodový náskok na třetího Štigiho a stejnou ztrátu na prvního Noriho – je při tomto formátu mnohem větší než se zdá. Náskok osmnácti bodů mezi prvním Norim a posledním Doktorem se nemusí zdát vyloženě propastný, ve skutečnosti ale oba kolegy staví na opačné strany křivky normálního rozdělení.

kralovstvi-spreadsheetu-3-zscore-studio

Z-score založené na bodech z 272 odehraných zápasů základní části: Nori 183, Ondra 181, Štigi 179, La Cii 171, Ted 169, Doktor 165

Taktika poráží strategii

Má úcta těm, kdo v téhle formě tipovačky prostě jen nedávají pořád dokola favority. Já jsem u tohohle systému natolik konzervativní, že se jí ani neúčastním, protože bych pravděpodobně málokdy zvolil underdoga (outsidera). S mým stylem tipování se zkrátka celosezónní tipovačka vyhrát nedá – a měsíční už vůbec ne. Je fajn mít rok co rok úspěšnost 63 až 67 procent, což je dlouhodobá úspěšnost favoritů. Je to ideání přístup z hlediska dlouhodobé strategie – spolehlivost a stabilita především. Ovšem k čemu je tohle bezzubé tipování bez rizika v praxi? Vítězové měsíčních tipovaček letos měli úspěšnosti tipů 79, 74, 68, 80 a 81 procent, většinou výrazně více než jak vyhrávali favorité. Třebaže marlonových 68 procent, s kterými vyhrál listopadovou tipovačku, z téhle série čísel vyskakuje jako papírově slabší výkon, opak je samozřejmě pravdou. Favorité v listopadu vyhrávali pouze 57 procent zápasů, věc, kterou pochopitelně z-score bere v potaz. kralovstvi-spreadsheetu-3-zscore-komunita

Pro komunitní tipovačku byl obzvlášť silný měsíc hned ten první. Minimálně z toho co můžeme posoudit ze zářijové top-10. Tipující tehdy příliš nezajímalo, kdo je kurzový favorit, a papírově lepší týmy prohrávali jeden zápas za druhým. I tipující na desátém místě měl v září z-score +2.21, tedy vyšší, než všichni vítězové mezi říjnem a prosincem.

Nejčastější tip studia: naprostá shoda

Jen šestnáctkrát se za celou sezonu stalo, že se redakce rozdělila na tři tipující na obou stranách. Nejvíckrát – třikrát – se to stalo u zápasů Bengals a Falcons. Asi není příliš překvapivé, že ve větší polovině zápasů se redakce jednomyslně shodla a že tyto týmy často vyhrávali o hodně bodů. Konkrétně týmy s absolutní shodou studia v zádech vyhráli 72 % zápasů s průměrným rozdílem ve skóre 8.2 (v průměru vítězili o 15.2 bodů a prohrávali o 9.4). Jak šla dolů procentuální shoda tipů, šly u těchto týmů dolů i šance na výhru, stejně jako průměrné skóre. V tomhle tedy studiové tipy dopadly přesně tak, jak by měly: čím větší shoda, tím více výher a tím lepší skóre.

kralovstvi-spreadsheetu-3-shoda

Tady se konečně dostáváme k jádru pudla. Pokud budeme ignorovat ty zápasy, na kterých se shodli naprosto všichni, jak často se kteří tipující na nějakém tipu neshodli? Ignoroval jsem tedy těch 141 zápasů, kde byl favorit naprosto evidentní a nikdo to nerozporoval, a sledoval rozložení hlasů u zbylých duelů. Celkově největší shoda panovala mezi Ondrou a Štigim, jejichž tipy se rozcházely jen u 27 % zápasů. Podobně zápasy viděli i dvojice Ondra/Doktor (34 %) a Ondra/Ted (37 %). Ostatní dvojice ale viděli budoucí utkání natolik rozdílně, že například Doktor se hned se třemi kolegy častěji neshodl, než naopak.

kralovstvi-spreadsheetu-3-neshoda

Opozice: sám pro prachy na stole

Ve svém druhém roce existence má studio už dost memů: kšoví vole, Tonda falešná průkazka, prachy na stole, 3rd-&-po*okot a samozřejmě Teda a jeho neustálé tipování na výhru Atlanty. Když jsem se díval, jak často byl kdo v opozici nebo dokonce na nějaký tým tipoval sám, tak zrovna Tedův nesmrtelný optimismus mi s celkovými výsledky trochu pohnul. Ted byl na nějaký tip úplně sám celkem třináctkrát, z toho ale sedmkrát jen u Atlanty. To se ale nedá nic dělat. Ostatně, vsadím se, že čas od času se i nějakému bankovnímu analytikovi stane, že se mu do statistik splatnosti kreditních úvěrů vmotá nějaký to meme.

Opozici rozděluji na dvě situace: když je tipující sám (jeden proti pěti) a když je v menšině (dva proti čtyřem). Ondrovi se nějak podařilo být sám proti pětičlenné přesile jen jednou jedinkrát, konkrétně v sedmém týdnu při tipu na domácí vítězství Titans proti Chiefs, což se nakonec ukázalo jako geniální předpověď, protože domácí zvítězili v poměru 27-3. Být v opozici jinak většinou nevedlo k ničemu dobrému. Jediný Nori měl v menšině pozitivní bilanci 12-8, ale zase sám jen 3-6. Moudrost davu prostě funguje: souhrnná bilance z tipů, kdy byl tipující sám byla 22-40 (35 %) a z těch v menšině 20-33 (38 %).

kralovstvi-spreadsheetu-3-presila

Vidět věci jinak než ostatní může mít ale i výhody. Obvykle se nějaká neshoda stala, když někdo dával underdogovi (ne-favoritovi) větší šance než jeho kolegové ze studia – a logicky větší šance než danému týmu dávala sázková kancelář. Doteď jsem tipy ze studia v návaznosti na spready neřešil, protože posuzování toho, jak často by daný tip pokryl spread, není u favoritů férové. Když tipující vybírá favorita, říká jen, že si myslí, že třeba Packers vyhrají a je úplně jedno o kolik to bude bodů.

Při tipování na underdogy je ale situace jiná. Pokud si tipující myslí, že vyhrají Raiders, i když nejsou favorizovaní, pak by měl teoreticky vidět hodnotu i třeba u sázky na Raiders +4. Ukázalo se, že v tomhle jsou kluci ze studia velmi dobří a v letošní sezoně by tipy na underdogy tří nejlepších mohly konkurovat i profesionálním sázkařům ze SuperContestu. Všechna čest! Raději tedy do budoucna zpozorněte, pokud někdo z redakce vybírá na vítězství tým, který není favorizovaný. Je dost dobře možné, že sázka na handicap takového týmu bude dlouhodobě zisková. Minimálně letos to tak bylo.

kralovstvi-spreadsheetu-3-underdogs

Head-to-head: kdo měl pravdu při neshodě?

Z neshod mezi tipujícími vznikly svým způsobem souboje, kdy prohra jednoho znamenala výhru druhého. Vzhledem k finálnímu rozložení bodů není nijak překvapivé, že trojice v rámci obou výsledkových protipólů mezi sebou byli dost vyrovnaní. Doktor, La Cii a Ted se tedy o body příliš často neobírali a totéž platilo pro druhou skupinu (Nori, Ondra a Štigi). Vůbec nejvyrovnanější byly neshody ve dvojicích La Cii/Ted a Nori/Ondra, kde ten lepší jen taktak překlenul padesátiprocentní úspěšnost.

kralovstvi-spreadsheetu-3-h2h

Dělá z nás fanouškovství pesimisty, nebo optimisty?

O Tedovi a jeho optimismu co se týče Falcons už jsem mluvil. Konkrétně na Atlantu tipnul šestnáctkrát, zatímco ostatní v průměru ani ne šestkrát. Ted tak měl na Atlantu poměr tipů oproti zbytku +10.4, jednoznačně nejvíc. Ale evidentní zaujetí pro své oblíbené celky ukazovali i La Cii, Ondra a Nori, kteří neměli u nikoho větší výkyvy, než právě u ‘svých’ týmů. První dva jmenovaní byli větší optimisté: La Cii extrémní s +7.6 u Saints a Ondra se střízlivějším poměrem +2.6 u Patriots. Nori byl naopak pesimističtější fanoušek a na Packers tipoval o -2.2 tipu méně než ostatní.

Asi je bez překvapení, že největší podsekávání se dělo mezi Štigim a Raiders, což je ostatně věc, která i padla v prvním letošním studiu na Premier Sport 2. Když vyignorujeme ono Atlantí meme, tak další, kdo s kolegy velmi nesouhlasil ohledně kvality nějakého týmu byl Doktor, který opravdu příliš nemusel Chargers nebo La Cii, který nevěřil budoucímu #1 seedu z Tennessee.

kralovstvi-spreadsheetu-3-optimismus

Zdroje:

Who Invented the Point Spread? Charles McNeil, a Chicago Professor and Banker (Chad Millman, 2021)

Picks, proxies and a $900,000 barista: Inside the rise of the Vegas SuperContest (Ben Fawkes, David McIntire, 2019)

Conquering Risk: Attacking Wall Street and Vegas (Elihu D. Feustel, 2010)

Sdílejte na sociálních sítích

Jakub Machata

Zobrazit profil

Napsat komentář

Pro přidání komentáře se prosím přihlašte

Komentáře ke článku

  • Martin Bronco-fan
    25. ledna 2022 18:03

    Nádherný sumář. :) Clovek se na celou tipovacku podiva i jinym okem.

  • Paratowski
    24. ledna 2022 02:35

    Čaute. Skvělý články a pohled do "zákulisí" pro běžný fanoušky jako jsem já :D díky za ně !👏 Ocenil zaměření na analytiku dalších herních činností a mechanik přímo ze hry ... Například (co mě zaujalo při zápase chiefs x bills ) kde zmiňovali pri zápase zmrazování kickeru a jeho úspěšnost ? Článek na kickery a puntery, možná celkově special teamy by byl podle mě vyzivnej! 😃 kazdopadne díky za ně a budu se těšit na další a nechám se překvapit o čem bude 🙌

  • 12palcu
    22. ledna 2022 00:13

    Tak Cubs byli opravdu prokleti:
    https://en.m.wikipedia.org/wiki/Curse_of_the_Billy_Goat

    Už jsou někde výsledky celkové tipovačky?

  • Hooper
    18. ledna 2022 18:02

    Co tedy z analýzy redakční tipovačky vyplývá? Laciho druhý tým jsou Raiders a pokud si chcete vsadit, tak se řiďte Inžinierem.

  • tomas21192
    18. ledna 2022 17:12

    diki za dalsiu cast

  • Mrucik
    18. ledna 2022 14:53

    Vybornej ctivej clanek.. diky

    Klidne jeste neco podobneho napis... clovek se trochu alespon vzdela kdyz uz moc nevyhrava :-)))

  • DCC
    18. ledna 2022 13:53

    Je zajímavé, jak takový fanatik na analýzu dokáže sepsat poutavý článek. Užil jsem si to a těším se moc na další díl...

  • Zictory
    18. ledna 2022 11:44

    Dobré počtení ;-) děkuji. Spread jsem nikdy nevsázel, ale začnu.
    Pro mě je analýza tipů na NFL v celku jednoduchá. Před dvěma lety se tipovačka vymazala a začala znovu. Od té doby porážím všechny ve studiu a dokázal jsem se posunout na třetí místo celkově. Přesto jsem nevyhrál za ty dva roky nic. Ani jeden měsíc jsem nebyl v top 10 a tak si říkám, jak je to vlastně možné, že jsem tak nahoře...
    No tak třeba příště :-D

  • Jakub Machata
    18. ledna 2022 12:17

    To vypadá na hodně jedenáctých míst :))

  • DCC
    18. ledna 2022 13:38

    Tak OMAHA2, který vyhrál celý letošek mezi vítězi taky nebyl. Z pohledu roční bilance je jasné, že končit pokaždé za bednou je výhodnější, než být jednou na výsluní a pak to vorat :-). Na druhopu stranu nic nevyhraješ no, protože za sezónu se udělauje jen jedna (skvělá) cena :-).

  • OMAHA2
    18. ledna 2022 17:34

    @DCC Tak dám aj ja niečo do štatistiky. 😉
    V októbri som bol 8. a v decembri by som bol v Top 10, no mal som horší predchádzajúci mesiac.
    3x som mal týždeň na 50 %, a to posledný v novembri, prvý decembrový a posledný 18. Week.
    No 14. Týždeň ak si dobre pamätám, tak som mal 100% alebo jednu chybu už neviem presne a ešte zopár týždňov to bolo okolo 85%. Celkovo som mal asi ako jediný cez 70%.
    Pikoška:
    Všetky predĺženia v poslednom weeku som mal opačne, to som už neveril že môžem vyhrať celkovo, napr. Nori ich mal všetky dobre. 😂

  • walther
    18. ledna 2022 09:47

    Znova dobry clanok, vdaka. Som zvedavy na reakciu chlapcov zo studia, ako sa vyrovnaju s tvojimi cislami :)

  • Lubor
    17. ledna 2022 21:20

    Bravissimo Kubo! Málokterý analytik dokáže upoutat mou pozornost, ale tobě to žeru. Ještě bych si rád k tomu poslechl nějakého psychoanalytika, co by nám tyhle data přeložil do psychoanalýzy osobností a bude z toho majsterštyk. Ale mám je kluky fakt rád (i když bych na jejich moudra nevsadil ani pětník) a dál se tak touto cestou pouštět nebudu a radši jim po tomto skvělém článku pošlu pár šestáků, ať si je pak dál prohrávají ve fortuně sami, ta si pak zaplatí reklamu u O2 a ti nám snad za to pustí fotbal i další sezonu. Takže alespoň částečně budou na závěr spokojeni všichni. Netrápil ses nadarmo. :)
    (Upraveno: před 4 měsíci)