Mládí a vzestup ke hvězdám
Antonio Brown se narodil 10. července 1988 v Miami na Floridě. Jeho otec Eddie Brown byl hvězdou Arena Football League (bývalý menší americký konkurent NFL), což Antonia inspirovalo k tomu, aby se vydal sportovní cestou. Už na střední škole Miami Norland High School vynikal jako všestranný atlet – hrál fotbal, běhal a dokonce působil i jako quarterback. Přesto ho špatné známky a už tehdy prosakující zprávy o špatné disciplíně nebo nevhodném chování málem odřízly od vysokoškolského fotbalu. Prestižní univerzity NCAA, včetně vybrané Florida State University, ho odmítly. Nakonec zakotvil na Central Michigan University, kde se stal dvakrát All-American jako punt returner (2008, 2009) a položil základy své profesionální kariéry.
V roce 2010 ho Pittsburgh Steelers draftoval v šestém kole (195. celkově), což je dodnes pro mnohé překvapením, vždyť před ním si týmy vybrali 21 jiných receiverů. Brown ale rychle dokázal, že je neopracovaným drahokamem, který čekal na tu správnou příležitost. Během 9 let v Pittsburghu se stal jedním z nejlepších receiverů dekády – vedl ligu v zachycených přihrávkách (2014, 2015) a touchdownech (2018), získal 4 po sobě jdoucí All-Pro nominace (2014–2017) a jako první hráč v historii NFL překonal 1000 yardů v zachycených přihrávkách i při returnech v jednom roce (2011). Cesta do Cantonu jako by byla pro Browna předem vydlážděna. K v Americe oblíbenému příběhu „started from the bottom“ chyběla už jen zlatá tečka – vyhrát Super Bowl.
Tvrdý zásah a pád modly Steelers
Brownova kariéra v Pittsburghu dosáhla vrcholu, ale také zlomu, během play-off v lednu 2016. V divokém AFC Wild Card zápase proti Cincinnati Bengals se stal terčem jednoho z nejbrutálnějších hitů v dějinách NFL. Linebacker Bengals Vontaze Burfict, známý svou agresivitou a častou špinavou hrou, ho v závěru tradičně vyhecovaného souboje tvrdě zasáhl helmou přímo do hlavy, když se Brown snažil chytit přihrávku od Bena Roethlisbergera. Náraz byl tak tvrdý, že Brown ztratil vědomí ještě ve vzduchu, dopadl bezvládně na zem a musel být odnesen ze hřiště. Burfict dostal trest za nelegální kontakt a později pokutu, ale pro Browna to byl moment, který podle mnohých vedl k jeho pádu.
I když se vrátil do hry v dalším kole play-off, jeho chování se začalo měnit. Bývalí spoluhráči, jako například Ryan Clark, později tvrdili, že po tomto hitu už nebyl stejným člověkem – stal se náladovějším, impulzivnějším a méně týmovým hráčem. Steelers sice postoupili přes Bengals, i díky trestným yardům za faul na Browna, ale v dalším kole prohráli s Denverem Broncos a Brownův vztah s týmem začal chátrat. V roce 2017 se jeho ego projevilo v plné síle – hádal se s Roethlisbergerem, vynechával tréninky a na sociálních sítích zveřejňoval kritiku trenérů. Vrchol přišel v prosinci 2018, kdy během klíčového střetu s Bengals odmítl hrát, údajně kvůli sporu o taktiku v zápase. Týden nato seděl na lavičce během rozhodujícího duelu proti New Orleansu Saints, zatímco Steelers prohráli a přišli o postup do play-off.
Jeho odchod z Pittsburghu byl nevyhnutelný. V březnu 2019 ho Steelers vyměnili do Oaklandu Raiders za pouhý třetí a pátý výběr v draftu – fraška na poměry hráče jeho kalibru, ale tým Arta Rooneyho II neměl na výběr. Brown opustil Pittsburgh s hořkostí, obviňoval Roethlisbergera z protekce a trenéra Mikea Tomlina z nedostatečné podpory. Fanoušci dodnes spekulují, co by bylo, kdyby osudný zásah do hlavy od Burficta nikdy nepřišel…
Oakland Raiders: Chaos už před startem
Brownovo působení v Oaklandu Raiders bylo krátké, ale o dramata zde nebyla nouze. Po příchodu v roce 2019 podepsal tříletou smlouvu na 50 milionů dolarů, což z něj udělalo jednoho z nejlépe placených receiverů v lize. Jenže problémy začaly okamžitě. Brown nejprve bizarně utrpěl omrzliny na nohou kvůli nevhodnému použití kryoterapie, což ho vyřadilo z tréninku. Pak odmítl nosit novou helmu přikázanou pravidly NFL, vyhrožoval odchodem a podal 2 stížnosti na ligu, jež byly zamítnuty. Napětí eskalovalo, když zveřejnil soukromý telefonát s trenérem Jonem Grudenem na YouTube, což pobouřilo vedení týmu.
Vrchol přišel na tréninku v srpnu 2019, kdy se Brown dostal do hádky s generálním manažerem Mikem Mayockem kvůli pokutám za vynechané tréninky. „Vyhoďte mě!“ křičel Brown a podle svědků Mayocka málem fyzicky napadl. Raiders ho nakonec 7. září 2019 opravdu propustili, ještě před prvním ostrým zápasem. Brown oslavoval odchod na Instagramu s textem „Už nejsem vězeň!“ a zanechal Raiders v chaosu – tým přišel o hvězdu i o výběry v draftu, aniž by odehrál byť jen 1 minutu.
New England Patriots: Omyl za 15 milionů dolarů
Hned po propuštění z Oaklandu se Brownovi otevřela nečekaná šance. Tom Brady, tehdy quarterback New Englandu Patriots, ho prosadil do týmu a 9. září 2019 Brown podepsal roční smlouvu na 15 milionů dolarů. V prvním (a jediném) startu za Patriots proti Miami Dolphins zaznamenal 4 chycené přihrávky, 56 yardů a touchdown a ihned téměř bez tréninku prokázal svoji hráčskou genialitu. Fanoušci začali věřit, že pod vedením Billa Belichicka a Bradyho by Brown mohl najít stabilitu, ze svého talentu totiž zjevně nic neztratil.
Jenže následující den, 10. září 2019, na něj bývalá trenérka Britney Taylorová podala žalobu za sexuální napadení a znásilnění, k čemuž mělo dojít v letech 2017–2018. Patriots i NFL zahájili vyšetřování a tlak médií narůstal. Další zprávy odhalily, že Brown posílal výhružné zprávy Taylorové a její rodině, což situaci ještě výrazně zhoršilo. Po pouhých 11 dnech, 20. září 2019, ho Patriots propustili. Brown na Twitteru reagoval typicky: „Systém po mně jde, ale já jsem systém!“ Jeho krátký čas v Bostonu zůstal jen další kapitolou jeho pádu.
Vysněný prsten a konec v NFL
Brown se po suspendaci a mimosoudním vyrovnání vrátil do NFL v roce 2020 s Tampou Bay Buccaneers, převážně díky Bradyho podpoře a vlivu na tým. Pomohl Bucs vyhrát Super Bowl LV proti Kansasu City Chiefs v roce 2021, ale jeho působení skončilo opět stejně dramaticky – během duelu New Yorkem Jets v lednu 2022 si sundal dres, hodil vybavení do davu a odešel ze hřiště. Od té doby se do NFL nevrátil.
Jedním z nejzajímavějších aspektů Brownova příběhu je právě jeho vztah s Tomem Bradym. Brady, sedminásobný vítěz Super Bowlu, hrál klíčovou roli v Brownově návratu do NFL. V roce 2019 ho prosadil do Patriots a v roce 2020 do Buccaneers, dokonce mu nabídl bydlení ve svém domě, aby zajistil, že Brown nespadne do starých kolejí. Chvíli to fungovalo, Brown veřejně proklamoval, že se změnil a díky Bradymu je jiným člověkem. Na hřišti opět řádil a společně slavili vítězství v Super Bowlu LV, avšak po Brownově odchodu z Tampy se jejich vztah zjevně zhroutil.
AB Bradyho opakovaně kritizoval, obviňoval ho z konce své kariéry a na sociálních sítích ho zesměšňoval. Po rozvodu Bradyho s Gisele Bündchenovou v roce 2022 zveřejňoval Brown upravené fotky, na nichž objímá Gisele, s narážkami, že „už tehdy něco tušil“. V rozhovoru pro podcast Fearless v roce 2024 však naznačil, že se snaží vztah napravit: „Mluvil jsem s ním před 2 týdny. Myslím, že jako muži si uvědomujeme, že děláme chyby.“ Brown dokonce zveřejnil i údajnou nahrávku telefonátu s Bradym, který mu na ni odpouští a prosí ho, aby si našel pomoc. Brown jeho slova na sociálních sítích ale zase pouze zesměšnil – další smutná kapitola a spálený most pro kdysi vynikajícího hráče.
Kontroverze a spekulace o CTE
Brownův život mimo hřiště je stejně dramatický jako jeho kariéra. Obvinění ze sexuálního napadení, domácího násilí (např. házení nábytku z balkonu v roce 2018), finanční problémy a veřejné spory s bývalými týmy ho provázejí už léta. Mnozí fanoušci i odborníci spekulují, že za jeho nevyzpytatelné chování může být chronická traumatická encefalopatie (CTE) – degenerativní onemocnění mozku způsobené opakovanými otřesy mozku, které je u hráčů NFL běžné. CTE může vést k problémům s chováním, náladovostí a kognitivními poruchami, ale definitivně ji lze diagnostikovat pouze posmrtně.
Brown sám tyto spekulace přiživuje. V posledních letech se přesunul na sociální sítě, kde pod hashtagem #CTESPN sdílí své názory, vtipy i kontroverzní obsah. Například v březnu 2024 zveřejnil obrázek generovaný AI, na němž líbá Taylor Swift, což vyvolalo vlnu reakcí. Jeho „CTESPN“ – hra se slovy CTE a ESPN (sportovní stanice v USA) – se stalo jeho osobní značkou, kterou využívá k trollení veřejnosti i k sebepropagaci.
Brown se také ponořil do politiky. V roce 2024 se stal hlasitým podporovatelem Donalda Trumpa, s nímž sdílí přesvědčení MAGA – Make America Great Again. V říjnu 2024 vystoupil na Trumpově předvolebním mítinku v Pensylvánii, kde kritizoval média i viceprezidentku Kamalu Harrisovou a prohlásil: „Říkají, že jsem blázen, a Trump taky. Ale my nejsme – oni jsou.“ Společně s bývalým spoluhráčem Le’Veonem Bellem na pódiu demonstroval svou novou roli: od fotbalové hvězdy k politickému agitátorovi. Těžko říct, jakou roli v rozhodování voličů právě tito bývalí vynikající hráči Steelers (Pittsburgh je město právě v Pensylvánii) sehráli, faktem ale je, že Trump tento důležitý tzv. „kolísavý“ stát ve volbách ovládl.
Zásah od Burficta v roce 2016 je často zmiňován jako zlomový moment. Ačkoli Brown v rozhovorech někdy CTE zlehčuje a tvrdí, že má „mentální bohatství“, jeho impulzivní činy – od photoshopovaných obrázků po veřejné výpady a bizarní vystupování – spekulace jen posilují. Pravdu se ale pravděpodobně jen tak nedozvíme, Brown se nehodlá nechat lékařsky vyšetřit, takže je pořád stále stejně možné, že ho místo několika tvrdých hitů do hlavy zkazily pouze peníze a sláva, ostatně problémy ho provázely už na střední a vysoké škole.
Dědictví a otazníky
Antonio Brown zanechal v NFL nesmazatelnou stopu – přes 12 000 yardů v zachycených přihrávkách, rekordy a pověst jednoho z nejlepších hráčů své éry, možná jednoho z nejtalentovanějších receiverů všech dob. Jeho odkaz je ale výrazně poznamenaný chaosem mimo hřiště.
Pokud bychom ho měli hodnotit pouze z hlediska talentu, troufnu si tvrdit, že moc lepších receiverů NFL neměla a Antonio Brown by měl patřit do stejné konverzace jako Randy Moss, Jerry Rice nebo Calvin Johnson. Bohužel svůj talent zcela nenaplnil, v nejlepších letech sešel z cesty a fotbalový svět už se nikdy nedozví to klasické „co kdyby“.
Antonio Brown tak zůstává záhadou – talentovaný atlet, jehož kariéru i život provází genialita na hřišti, ale bláznovství a kontroverze mimo něj. Jaký bude jeho odkaz za několik let?
