Hned ve 3. týdnu začalo pověstným „útěkem z hrobníkovy lopaty“ 5 týmů.
New England: Bradyho pohrobkům stačilo na výhru nad utrápeným útokem Jets pouhých 15 bodíků. Celý zápas se nesl v přetahované, která z obou obran spustí nad zacíleným quarterbackem větší hromobití. Ani POLOfranchise QB Mac Jones neměl na růžích ustláno, protože OL Patriots už je jen stínem té zdi z dob Scarnecchiových. To NEfranchise QB Zach Wilson stále neprocitl ze zlého snu, totiž že letos bude muset na hřiště a házet balonem. Brrr, hnus, štípněte mě někdo. Ten kluk je domnělý QB možná skrze postavu, možná má i nějakou ruku, ale quarterbacka nemá především v hlavě. Když už drtivé většině stadionu v Jersey zbývalo jen modlení, nebe se rozestoupilo a Svatá Mařena přispěchala s náznakem zjevení. Bohužel ale nachytala Randalla Cobba v nedbalkách, a tak se 3. díl seriálu „Miracle at the Meadowlands“ pro nedostatek zázraků nakonec nenatáčel. Mladší ročníky si první 2 díly rádi najdou na Jutubu.
Ještě k Jets. Čekal jsem, že absence Aarona Rodgerse se na hřišti přenese zejména v zatížení běhové hry a sejmutí tíhy okamžiku ze zoufalého Wilsona. Hvězdné duo Breece Hall a Dalvin Cook si připsalo shodně po 18 yardech. Garbage! Pro zajímavost, všichni RB Philadelphie nestojí letos Eagles dohromady tolik, kolik platí Jets Cookovi. Orli měli včera do kupy přes 200 běhových. To asi mluví úplně za vše.
Houston: Texans na nic nečekali a bez milosti ztrestali všechny chyby, které jim v ukrutném floridském vedru (110°F) nabídli upocení Jaguáři. Zejména tedy jejich spec tým, který nakupil chyb na celou sezonu dohromady. Jamal Agnew zfumblil return, jeden return jim neznámý fullback Andrew Beck vrátil do TD (prý nejtěžší hráč, který kdy z returnu skóroval TD), jeden FG netrefený ze třicítky a druhý FG zablokovaný jako třešnička na dort. Mimochodem první McManusův zablokovaný FG v kariéře. S touhle náloží neudělá nic ani Gagarinův bratr Lawrence a neodvrátil druhou prohru Jags v řadě. Kredit Texans za všechny využité nabídnuté šance. Tankovou bitvu na dálku vyhrál ten houstonský, tedy WR Dell, ale i RB Bigsby stojí za sledování. Oba kluci s velkým potenciálem a budoucností v NFL.
Los Angeles: Doma v obýváku stojí na konferenčním stolku dětská chůvička, v ní naše mladší ratolest vulgárně nadává jazykem 10měsíčního chuligána dožadujícího se relaxační kozy na znovuusnutí. Říkám manželce: „Nepůjdeš za Standou, nebo mám jít já?“ Odpověď: „Půjdu, ale chci vidět tenhle drive, když už jsem tipla Vikings.“… (po pár minutách) „No, a kvůli tomuhle je ze mě teď krkavčí matka, to vám teda pěkně děkuju, vy trapáci.“ Jestli Cousins přestane vyhrávat i doma v 1 po obědě, říkám vám, že nebude dělat ani backupa Wilsonovi v Jets… Na druhé straně by si měl pan Telesco uvědomit, že základna fanoušků Chargers opravdu není početná. A že jednání pana trenéra Staleyho v každém zápase přivodí některým z nich infarkt. Řeknu vám, ještě pár takových čtvrtých downů v hloubi vlastní poloviny a Staley vyvraždí zbylé fandící Baterky jak Slavníkovce na hradě v Libici. Vikings nemají žádný timeout, jejich O-line těžce zápasí s frontem L. A., prohrávají o 4 body, takže by je čekalo pro TD skoro celé hřiště. A ten s prominutím PITOMEC hraje 4. down na vlastních 25. A navíc velkým stylu – s rezervním RB středem po hlavě. Kdyby aspoň zatlačili a Herbert to sneakl. Nebo zkusil nějaký bootleg. Ne! Jako tady má asi velký máslo na hlavě OC Kellen Moore, který taky potom pěkně zezelenal a zkameněl, ale co už. Stejně to od fandů a novinářů slízne hlavas, tak je mu to asi šumafuk. Trenérský štáb Chargers zařezává tenhle talentem nabitý tým jak podsvinče. Škoda, že Sean Payton nevydržel na křesle analytika FOXu o pár měsíců déle a nechal se zlanařit zoufalým Denverem. Mohl už teď balit kufry do Kalifornie a těšit se na vylepšování Herberta místo kříšení vyčichlýho Wilsona.
Cincinnati: I když výkony Bengals mají od prvokolové prachmizerie jednoznačně stoupající tendenci, dostali Tygři v pondělní dohrávce první výhru doslova jako dárek. Vážně. Nemohu se zbavit dojmu, že se Sean McVay na tento zápas příliš kvalitně nenachystal, ačkoliv měl o den navíc. Kde byla jeho kreativita a dynamičnost, které zdobí celou jeho efektností protkanou kariéru? V prvním poločase jako by zapomněl, že s míčem se dá i běhat v podpaží. Doma nechal i playlisty s motiony a sweepy. Prostě tupá strojová ničím nepřekvapivá a čitelná hra. Jednoocí Bengals tak mohli v domácím bílém pekle slavit především fakt, že nejsou 0-3 a sezona není v prachu. K dokonalosti má jejich hra fakt hodně daleko, ale Lou Anarumo, zdá se, začíná probouzet k životu svou výrazně omlazenou obranu. Budou ji nutně potřebovat, protože Burrow se svými kumpány uspořádá přestřelku možná tak v Call of Duty.
Arizona: Ťukejte si na čelo a melte si dál to svoje o tankování, ale v odlesku prvních 3 zápasů a zhodnocením 12 čtvrtin Arizony mi vychází, že ten tým nehraje vůbec zle a už VŮBEC nepatří do nějakého ligového suterénu. S Washingtonem se tahal o výhru až do poslední čtvrtiny. Tam měl Dobbs 2,5 minuty před koncem se 3 timeouty v ruce vítězný drive, ale tohle není situace na jeho životní zkušenosti a schopnosti. Už s Giants odehrál skvělý poločas, aby si pak nováček na pozici HC Gannon vybral začátečnickou daň a nedokázal zápas dofinišovat. S holkama od krav už to byl sebevědomý zodpovědný výkon od začátku do konce. S přírodním povrchem a hlubší trávou jako kdyby zmizela mrštnost a rychlost zabijáka Parsonse. Poločasových 185 yardů nadělených po zemi té NEJ NEJ NEJ obraně ligy značí totální meltdown a bezradnost Quinnova souboru. A co víc, s absencí Trevona Diggse v secondary byly znatelné zmatky v přebírání hráčů. Dobbs měl za celý zápas jen 4 nekompletní míče. WOW! Strašně, ale fakt strašně moc mě serou kecy, jak si „jde někdo pro Caleba“ apod. Takhle to v NFL fakt nefunguje, přísahám, že ne. Každý hraje o své živobytí v letech následujících, nikdo nechce být nahrazen čerstvým a vysoko nadraftovaným masem. Trenéři chtějí dál trénovat, koordinátoři koordinovat, podavači míčů nafukovat (v Patriots vyfukovat). Nikdo nechce být součástí franchise, co skončila 1-16 a jde do brutální přestavby. Už těch keců vážně nechte.
Takže to bychom měli ty týmy, které se probraly tak brzo, jak jen to šlo, a teď na ty, co jednoznačně tankujou a jdou si pro Caleba.
Denver: … rozesraní Broncos od stáje až po ohradu. Sean Payton má 5letou plně garantovanou smlouvu a tak se asi zatím bát nemusí. Ale zbytek? Takový DC Vance Joseph měl za trest jít z Floridy domů pěšky, maximálně stopem. V PRO fotbalu můžeš dostat 40, v přestřelce třeba ojediněle 50. Ale 70!? Pouze když se na to ÚPLNĚ vysereš. Nad sedmdesátkou zvedneš obočí, i když v NCAA přijede do Georgie pro výprask South Kentucky State. U profíků se tohle nemůže stát. No, ale pan Russell Wilson? Hned po odchodu ze Seattlu bylo jasné, že Wilson byl miláčkem fanoušků, komunity, médií, charity a já nevím koho ještě. Ale určitě nebyl miláčkem ve vlastní šatně. Nepamatuji si, že by někdy v minulosti tolik hráčů nakydalo špínu na dlouholetého QB, který odešel jinam. Na Riverse, na Ryana, na Manninga, na Bradyho, Smitha, Newtona a řadu dalších. Nikdy nikdo. Neva Eva! Wilson byl výjimka. Ona ta poznámka Seana Paytona, že by se měl raději vykašlat na fotky s dětičkama a začít se soustředit na fotbal, dostává pěkné kontury. Hráč jako Wilson může ztratit přítelkyni, může ztratit zpackanou sezonu, může ztratit klíčky od Ferrari, může zraněním ztratit všechny receivery. Ale NIKDY nemůže ztratit kabinu. Jinak je s ním konec. Wilson tu denverskou neztratil. Ani nemohl, protože ji ještě nezískal, a možná ani nezíská. Pamatujete, jak se před lety Houston Texans zbavoval přeplaceného Brocka Osweilera? Za jeho odchod Clevelandu ještě platili pickama, aby si ho vzali i s kontraktem. Kolik prvních kol bude Denver stát, aby si někdo vzal tuhle vyhořelou hvězdu s 245 míčema za kloboukem?
Vážně bych chtěl, aby HBO natočilo jeden speciál díl Hard Knocks z pondělního pozápasového mítinku a následného tréninku Broncos. Proti tomu bude thajská věznice jak malebný hotýlek na francouzské riviéře.
Carolina: Jsem škodolibě podezíravý, že to nevyhrála s pidižvíkem Youngem, a už vůbec ne s věčně bezradným a ustaraným Frankem Reichem. Adam Thielen i D. J. Chark budou ještě dlouho vzpomínat na 3. týden, kdy si parádně zachytali balony od obstarožní rudý muškety Andyho Daltona. S ním vypadali Panthers docela competitive, ale vše se má již brzo vrátit do starých nízkopodlažních kolejí. Vzpomínám na slova legendy Billa Cowherda, toho času experta stanice CBS. „Pokud vybíráte nového QB v top 10, můžete se samozřejmě splést. Vlastně se dost často spletete. Ale vždy berete prototyp. Vysokého silného chlapa. Snažíte se minimalizovat rizika, neriskujete výškový deficit, který nikdy nelze dohnat.“ Proč jsou Panthers v kategorii „Jdeme pro Caleba“? No protože David Tepper. V minulosti už podobné zkušenosti máme. Cardinals vzali v 1. kole namistrovaného sebestředa Joshe Rosena, aby ho vyndali z bačkor hned po roce a znovu šli pro QB (bohužel pro ně pro Murrayho, z bláta do louže). Zní to šíleně, ale není to nemožné. Tepper je jako většina miliardářů velmi netrpělivý.
Chicago: Teď v neděli předvedlo podle mého soudu ještě o chlup ostudnější výkon než Broncos v Miami. Na to se vážně nedalo dívat. Jestli má v plánu na bývalém dostihovém závodišti na okraji Chicaga stavět nový hypermoderní stadion, tak po včerejšku bych mu poradil, ať se tam přesune hned na další zápas a ani nemusí nic stavět. Bude to adekvátní těm koninám, co předvádí na hřišti. I kdyby měli Bears stroj času a mohli se v roce 1983 vrátit na draft pro Dana Marina nebo Jima Kellyho, stejně by tyhle legendy kvalitně a rychle pohřbili. I kdyby nadraftovali oba dva. Oni jsou vězni roku 1985 a své obrany. Každý sudý rok vezmou do týmu nějakého hvězdného linebackera (Khalil Mack, Roquan Smith, Tremaine Edmunds) a každý lichý rok nadraftují někoho vysoko do D-line. A mezitím to prokládají marnými pokusy o zisk QB a jeho vývoj a výchovu. Caleb se asi hodně modlí, aby nebyli na draftu opět na jedničce.
Ještě maličkost k Bears. Majitelka tohoto týmu, nejstarší dcera George Halase, paní Virginia McCaskey oslavila letos 100. narozeniny. Je sice jen o chloupek starší než Jerry Jones, přesto už se na řízení klubu v tomto úctyhodném požehnaném věku „necítí“. Bears proto mají tak trochu zvláštní hierarchii ve front office, ve srovnání s většinou ostatních týmů. Nad hl. trenérem a generálním manažerem ční hlavní správce podstaty – prezident klubu. Tím je od letošního ledna Kevin Warren. Nevybral si do svých služeb ani GM Ryana Pace, ani HC Matta Eberfluse. Oba zdědil. Může být, že tenhle zkostnatělý rigidní defenzivní a hnijící chlív konečně někdo nový vyčistí a začne budovat tým podle moderních ofenzivních trendů. Té ostudy ve Větrném městě už bylo dost, nemyslíte?
Tennessee: Titans sice nejsou v kategorii 0-3, ale rozhodně jsou ve skupině „jdeme pro Caleba“, i kdyby pro něj měli trejdovat nahoru o 10 míst. Je to stejně zajímavé. Pilíř OT Taylor Lewan ukončí kariéru a jejich loni docela dobrá O-line je rozbitá na prach. Výběhový model značky Tannehill byl během 3 zápasů 13× sackován, má pouhopouhý 1 pasový TD a kompletaci pod 60 %. V neděli 94 celkových ofenzivních yardů, to je i proti velmi dobré obraně Browns jednoduše průšvih. Král Henry by měl být nyní v největší síle, která samozřejmě postupující sezonou tradičně ubývá, přesto je na průměru 54 y/zápas. Ale jo, já se budu klidně dál kousat do rtu a pod vousy se těm omílaným frázím tlemit: „MIKE VRABEL JE TOP 5 TRENÉR V LIZE!“ To víte že ano, Františku, je top 5. Ale teď půjdeme z procházky zpátky domů. Navečeříte se, sestra vám dá nové pleny a noční léky. Pojďte, já Vás raději povedu, kdyby se vám znovu zatočila hlava. Do sanatoria je to ještě kus cesty.
To nejlepší na konec aneb jak Matt Gay doslova vykopal Havrany se stadionu. V Baltimoru nás nesnáší a já se jim nedivím. Co se odehrálo v noci z 28. na 29. března roku 1984, nikdy rodině Irsayových nezapomenou. Přijely kamiony, všechno, co nebylo přibetonované, do nich naložili a celou franchise odvezli do Indianapolisu. Zničehonic, bez varování, bez upozornění, prostě sbalili show a odjeli. Ani po 40 letech pachuť nepřešla. Ať přijede do Baltimoru jakýkoliv tým, svítí na světelné tabuli s průběžným stavem jeho druhé jméno: Rams, Packers, Steelers, Seahawks… Když ale přijedou Colts, napíší na tuto tabuli v Baltimoru INDIANAPOLIS. Nikdy Colts.
Vždycky jsem tvrdil, že pro zážitek z fotbalového zápasu nepotřebuju přestřelku, jakou před 5 lety předvedli Rams s Chiefs. A nepotřebuju k tomu ani navoněnou vytemperovanou halu, kde všichni sedí na 90 tis. sedačkách ušitých z kůže malých tuleňátek. Fotbal je komplexní sport, musí zahrát i obrany, aby to nějak vypadalo. K tomu si přidejte sychravé počasí blížícího se podzimu u Atlantiku a náladu dvou franchise, které se navzájem opravdu nemusí. Posledních 5 minut základní části a téměř 10 minut prodloužení přineslo to, co dělá NFL tou nejlepší ligou a americký fotbal tím nejdramatičtějším sportem na světě. 3× mohl komfortně vyhrát Baltimore a 4× Indy. A ta pak tu poslední nabídnutou možnost využila. Na půdě nejlepšího kickera historie NFL Justina Tuckera se blýskl Matt Gay. První kicker dějin, který v jednom utkání prokopl 4 padesátky. Tucker měl na noze G-winning FG, ovšem z velké dálky upřednostnil přesnost před razancí, a tak mu chyběly asi 2 yardy k tomu, aby jej opět nesl tým do šatny na ramenou. Za prodloužení jsem toho po obýváku nachodil jak pingl v Thermalu o filmovém festivalu. Několik pumpovaček „YES!“ se střídalo s pestrým kurvováním. Po dvou útrpných kulervoucích sezonách s Wentzem a Ryanem přišel zase jeden thriller se šťastným koncem. Už jsem to opravdu potřeboval.
Výhru Colts rozhodně nepřeceňuju. Měli jsme kliku jak od blázince. Ravens chybělo asi 8 hráčů základní sestavy + nám 2× výrazně pomohly zebry naprosto nepochopitelně nehozenými flagy. Ten poslední (ne)faul na Flowerse byl vidět snad z kilometru. Bohužel pro domácí se historie ptát nebude, eL je eL a dabljů je dabljů. Třeba jim to v budoucnu karma vykompenzuje.
