Hlavním hřebem dne byl totiž divizní souboj Washingtonu Commanders s Philadelphií Eagles a dostali jsme naservírovaný 11bodový comeback, senzační touchdownové catche, ztracený fumble, interception v klíčový okamžik zápasu, on side kick, 69 bodů celkem, díky množství fanoušků hostů hodně solidní atmosféru z obou stran a v neposlední řadě také premiérový touchdown Julia Jonese v dresu Eagles.
Ale pěkně popořádku. S jet legem se každý vypořádal jinak, takže se jednotliví účastníci budili mezi třetí a sedmou hodinou, když čas odchodu na snídani byl večer stanoven na půl devátou. Jistou nepříjemností byla nutnost výměny jednoho pokoje pro ucpaný záchod, ale jinak se nic zvláštního nedělo a mohli jsme se shromáždit k první skupinové fotce na americkém území. Následně půlka odešla na snídani do Starbucks a druhá do McDonalda, přičemž ta druhá způsobila svým příchodem do podniku velké pozdvižení komentované slovy obsluhy: „Vánoce! Přišli lidi!“
Z JZ okraje Baltimoru na SV okraj Washingtonu jsme se přesunuli po skupinkách Uberem a z podmračeného a i lehce vlhkého rána jsme přijeli do nádherného teplého dne. Chvíli dalo práci, než se jednotlivé skupinky zase sešly, jelikož každá byla vyložena na jiném místě, ale podařilo se. Snahu o skupinovou fotku před stadionem nám chtěl zpříjemnit jeden policista, co se nabídl, že nás vyfotí, ale nezvládl to tak, jak jsme si představovali, takže jsme se museli vrátit ke svépomoci. Jak jsme to zvládli, můžete posoudit sami.
Do vykopu zbývaly 2 hodiny, které každý využil, jak chtěl a uměl. Někdo okukoval tailgating na parkovištích, někdo obcházel monumentální FedEx Field, na kterém je opravdu vidět, že hodně pamatuje, ale v reálu vypadá mnohem lépe, než jakou má pověst. Postupem času jsme se postupně všichni sáčkovali dovnitř, kde jsme zažívali různé více či méně veselé historky. Já měl třeba problém s halloweenskou maskou v tašce, ale nakonec mě s ní dovnitř pustili, naopak česká čepice na hlavě byla pro domorodce docela atrakcí. Ale atrakcí jsme nebyli sami, potkali jsme třeba dvojici v chorvatských tričkách. Ivo, ročník narození 1988, musel prokazovat, že si může koupit pivo, další potkávali různě oděné fanoušky, například týpka v dresu snad 10XL, kde byl orel roztáhnutý tak, že vypadal spíš jako pterodaktyl. Ač jsme měli lístky do horního prstence, většina z nás si zvládla udělat fotky přímo u hřiště. Nebo třeba i natočit rozcvičku Jasona Kelceho. Za to musíme velmi lidské pořadatelské službě poděkovat.
A poděkovat musíme samozřejmě i Norimu. Ačkoliv jsme měli na tento jediný zápas lístky nahoru, bylo to do první řady a měli jsme opravdu luxusní výhled. Hřiště jako na dlani. A nejen hřiště. Mnozí z nás potkávali v hledišti různé fanouškovské kreace, se kterými si nezadal ani vedoucí zájezdu, jenž se slunečním tancem snažil přesvědčit všechny přítomné ke konvertaci na správné náboženství, tj. aby počúvali Iron Maiden.
Při nástupu obou celků se ukázalo, že fanoušci Eagles, ač hosté, jsou na stadionu minimálně ve zvukové, pokud ne i početní, přesile. Ale byla díky tomu velmi slušná atmosféra a stadion se v průběhu první čtvrtiny velmi pěkně zaplnil, což na zápasy Commanders není úplně pravidlem. Sam Howell skvěle začal a prvních 20 minut si s obranou hostů dělal, co chtěl. Ti dělali chyby, za celý první poločas naběhali celých 6 yardů, ztratili fumble na dosah goal line soupeře, ale před přestávkou se chytli a naopak chyby v poslední čtvrtině za vyrovnaného stavu dělal Howell, když hodil nepochopitelné íčko a v dalším drivu v situaci 4&8 na polovině soupeře netrefil úplně volného receivera. To Jalen Hurts dopřál před našimi zraky hodem na střed end zóny slast z premiérového touchdownu v dresu Eagles slavnému Juliu Jonesovi, který má asi poslední šanci na zisk Lombardiho trofeje. Poslední 2 minuty se již odehrály prakticky výhradně před fanoušky v bílých a zelených dresech, ti domácí před two-minute warningem hromadně odešli a přišli o touchdown na každé straně a on side kick.
Následoval přesun do jednoho podniku sítě Buffalo Wild Wings, kde jsme mohli sledovat všechny zápasy hrané od čtyř a půl páté odpoledne. A bavili se u reakcí velké skupiny fanoušků Niners, kteří zoufali nad dalším dílem návratu Brocka Purdyho do fotbalové reality. Sami jsme bohužel takové důvody k legraci neměli, jelikož obsluha byla suverénně nejslabším článkem a třeba Nori čekal na vodu k pití hodinu a stejně ji dostal s ledem, ač chtěl bez. Objednávka jídla se aspoň u stolu, kde jsem seděl, stala naprostou loterií, co přinesou správně, co špatně, a co vůbec. Tu nejhorší variantu odnesla Lucka Čeřovská, jediná zástupkyně něžného pohlaví na tripu, kterou si jinak střežíme jak oko v hlavě, ale na toto jsme byli krátcí.
Sledování zápasů v Buffalo Wild Wings
Část výpravy ještě využila možnosti nakoupit v přilehlém supermarketu a na vlastní kůži se přesvědčit, že pokoušet se v USA stravovat v rámci možností zdravěji není vůbec žádná sranda. A to včetně finančního hlediska. Naštěstí tu jsme na krátkou dobu a chceme si dopřávat místní prasárničky.
Poslední zábavu večera si připravil jeden z bratří Laurenců, který si musel koupit nový kufr a museli jsme řidiči Uberu vysvětlit, že nevadí, že nemá žádný zavazadlový prostor, že kufr pojede na klíně. Tedy přesněji řečeno na klínech. Prošlo to. To ale ještě dotyčná skupina netušila, že dotyčný řidič zapomene odbočit na správný sjezd z dálnice a cesta se jí lehce protáhne.
A co nás čeká v pondělí? Většinu dne pochůzky po Washingtonu. Až budeme opravdu unavení, větší část výpravy bude mít večerní odpočinek v Entertainment & Sports Aréně na zápase NBA Washington Wizards – Boston Celtics. Tak čau zase zítra.
autor článku: Libor Štěpán
