Víkendový program začínal již v pátek a nabízel spoustu doprovodných akcí v centru města. Jednalo se například o quarterback challenge, kde si mohli fanoušci vyzkoušet roli QB. Dále pak bylo možno na malém hřišti vyzkoušet flag football, vyfotit se u 32 obřích přileb, vidět všechny mistrovské prsteny a samozřejmě Vince Lombardi Trophy.
Vrcholem pro příznivce Chiefs byla ChampionShip. Tato loď byla zakotvena na břehu řeky Mohan a nabízela širokou škálu atrakcí uvnitř. Fanoušci se mohli díky mini Chiefs Hall of Honor dozvědět více o franchise a celkově NFL, prohlédnout repliku šatny na Arrowhead Stadium, vyzkoušet si na vlastní kůži tiskovou konferenci, vyfotit si Lombardi Trophy nebo měli možnost se vyfotit na střeše lodi s panoramatem Frankfurtu.
V den zápasu, čili v neděli, se již vše soustředilo na samotné utkání. Prakticky všechny zmíněné atrakce výše byly buď uzavřeny, nebo přesunuty k Deutsche Bank Parku. Bylo to sakra dlouhé čekání na samotný zápas a s přibývajícím časem nervozita stoupala. Brány stadionu se otevíraly ve 12:00. Jelikož v centru prakticky nebylo co dělat, většina z nás se rozhodla vydat se rovnou na stadion.
Vstup proběhl hladce bez zbytečných prodlev a celkově naše skupinka strávila u vstupu nejvýše 20 minut. Horší to pak bylo s čekáním na vstup do Fanshopu. Ten byl situován v místní tělocvičně a kdo chtěl koupit merch, musel si vystát pořádně dlouhou frontu. My jsme měli štěstí, že jsme na stadion přišli hned v poledne a dostala se na nás rychle řada. Vyzbrojili jsme se dresy, čepicemi, kšiltovkami a vyrazili do ochozů.
Než jsme dorazili každý na svá místa, stihli jsme se v naší WhatsApp skupině ještě domluvit, že se zkusíme střetnout pod sektorem 17 a vyfotit se. Zdálo se, že bude velký oříšek se najít, ale jelikož v naší skupině byl snad jediný fanoušek Chargers na stadionu, zase tak těžké to nakonec nebylo.
Společně jsme se vyfotili a poté každý prchl na své místo. Někdo měl místa lepší, někdo zase horší. Bohužel náš původní plán, že budeme všichni ve stejném sektoru, nevyšel. Sympatické bylo, že v našem fanklubu nechybělo zastoupení něžného pohlaví a nebylo to tedy jen o mužích.
Zhruba dvě hodiny před zápasem začali pomalu přicházet hráči na stadion a ti, kteří měli lístky do dolních sektorů, čekali na své miláčky. Ostatní, co tak skvělá místa neměli, využili tento čas na občerstvení, které bylo velice bohaté. Mohli jsme si koupit žebírka, nachos, kukuřici, kuřecí křídla, currywurst, veganwurst, ale také klasické „Deutsche Brezeln“.
Po zhlédnutí rozcviček a občerstvení se jsme se už těšili samotný zápas. Již při nástupu hráčů Chiefs jsme mohli poprvé slyšet Tomahawk Chop, ale jelikož obecenstvo bylo velice různorodé, nebyl to takový hluk jako na Arrowhead Stadium. Co se týče fanoušků, myslím si, že to bylo tak zhruba 50 % Chiefs fans, 15 % Dolphins fans a 35 % ostatní. Početné zastoupení v hledišti měli fanoušci Packers, dokonce se sem tam ukázala sýrová hlava. Poté již přišla na řadu hymna Spojených států amerických, následovala německá hymna a šlo se na věc.
Nejkrásnější okamžiky v průběhu zápasu nastaly, když se celý stadion rozezpíval na melodie slavných písní. Ve chvíli, kdy začalo snad všech 50 000 lidí sborově zpívat, jsem měl husí kůži po celém těle. Zpívaly se slavné hity, například Hey Baby, Sweet Caroline, Take Me Home, Country Roads nebo Seven Nation Army. Atmosféra byla naprosto elektrizující. Po ukončení zápasu jsme si ještě udělali památeční fotky a vydali se do centra. To se netýkalo menší skupinky našich členů, kteří měli opravdu skvělá místa a po zápase tak čekali na podpisy a fotky. A dočkali se. Travis Kelce si s některými našimi členy potřásl rukou a Isiah Pacheco podepsal kryt telefonu.
Večer jsme měli v plánu se společně sejít a dokoukat nedělní zápasy v nějaké restauraci, ale město bylo naprosto mrtvé. Když porovnám Mnichov minulý rok a tento rok Frankfurt, byly to úplně jiné světy. V Mnichově byla velkoplošná projekce, každá restaurace měla zapnutých 4–5 obrazovek na kterých byly puštěny zápasy. Tady ve Frankfurtu v některých restauracích dokonce místo NFL, nebo aspoň nějakého jiného sportu, vysílali kriminálku. Když už jsme narazili na restauraci, kde běžela NFL Redzone, nebyla šance se usadit. Proto jsme se každý vydali svou vlastní cestou. I tak ale Frankfurt game předčila má očekávání a do konce života na tento zážitek nezapomenu!
Autor článku: Zdeněk Zděblo
