Pro Lions je to tvrdé vystřízlivění, ale ne úplně překvapivé. Proti Raiders i Musketeers ukázali, že umí duely zlomit na svou stranu v dramatických závěrech, když se dostanou do rytmu a quarterback Jaylon Henderson má čas pracovat s receivery Matyášem Bílým nebo Williamem Pattersonem. Tentokrát však tenhle scénář nefungoval. Ofenzivní lajna nedokázala držet kapsu dost dlouho a domácí se příliš často dostávali do dlouhých downů, kde už se jejich útok rozpadal na jednotlivé izolované pokusy místo souvislého a kompaktního drivu.
Na druhé straně Ravens přesně potvrdili, proč zůstávají na vrcholu ligy bez porážky. Quarterback Russell Tabor řídil tempo s jistotou, running back Justus Seelig a receiver Louis Geyer znovu dodávali ofenzivě potřebné body a trestali každé zaváhání soupeře. Nešlo o jeden explozivní útok, ale o souvislý tlak, který Pražanům nedal šanci nadechnout se do vlastního tempa. Když protivník vede od úvodních minut a ještě před pauzou odskočí na rozdíl čtyř touchdownů, mění se zápas spíš v kontrolu škod než v reálný boj o obrat.
Rozhodl hlavně začátek. Lions potřebovali držet vývoj delší dobu vyrovnaný, aby mohli těžit z formy z posledních dvou týdnů, jenže místo toho ihned museli dohánět rozdíl v kvalitě na obou liniích. Hosté byli v útoku přesní, v obraně disciplinovaní a v součtu prostě vyspělým týmem, který umí potrestat i krátký výpadek koncentrace. Pro český celek to byl dobrý test, ale také jasná připomínka, že proti elitě EFA ještě pořád nestačí jen odvaha a pár povedených drivů.
Pražané z téhle porážky neodcházejí bez poučení. Je vidět, že se zvedli, že jejich útok má tvář a že Henderson s Bílým umí tahat utkání až do rozhodujících momentů. Jenže proti týmům jako Mnichov se všechno láme na line of scrimmage. Pokud chtějí zůstat ve hře o BIG4, musí bezpodmínečně zvládnout nadcházející duely s Musketeers a Raiders.
