Až přišel den D, pátek 27. října 2023, kdy byl spuštěn centrální magnet. Ten Nori umístil do své milované Seredi, konkrétně do Športclubu v areálu místního fotbalového klubu, a všichni členové Kšoví vole tour 2023, jak byla akce hned v zárodku pojmenována, s obrovským nadšením cestovali ze všech koutů Česka a Slovenska za voláním svého srdce.
Většina lidí volila cestu silničními prostředky, byl však vytvořen i 6členný vlakový gang lidí z Plzně , Prahy, Kolína, Hradce Králové a Brna, jenž v EC 279 Metropolitan zlotřile nakoupil místenky do oddílu pro cestující s dětmi, čímž lehce nakrkl průvodčího i další cestující. Ono už jen to, že si ve vlaku ČD koupíte místenku, i v roce 2023 stále některé lidi pohoršuje, protože místo je obsazené, i když je člověk zrovna v jídeláku. Cesta gangu utíkala v pohodě, dokonce na českém území prakticky bez zpoždění. Ovšem první komplikace přišly při přejezdu hranic. Slovensko totiž proti ať už legální, či nelegální migraci lépe blokuje svoji západní hranici než jižní a východní. Práce v kolejišti a kyvadlová jízda v přeshraničním úseku znamenala 20 minut zpoždění a zmaření dalších plynulých přestupů. Ten v Bratislavě ještě s troškou kvapíku do prvního náhradního vlaku vyšel, ale než aby poté gang čekal 50 minut v Galantě a rozjel party na perónu, rozhodl se pro taxíky. V něm si jedna polovina party vyslechla stesk postaršího taxikáře, jak má ženu odmítající cestování a storku o obálkách s 8 000 euro, které místo na dovolenou v Mexiku padly za vlast na dvorku.
Vše se ale podařilo a seznamovací party dopadla na výbornou. Nejprve účastníci zájezdu dostali skutečně nádherná společná trika a rovnou se dohodlo, že černá varianta je dress codem pro sobotní let. Následně pak kolektiv v rámci poděkování předal Norimu šéfovskou mikinu pro delegáta zájezdu. Nabízeli jsme mu i podpisy, ale to se smíchem odmítl, že by někdo k nápisu CHIEF nějaký zlomyslník určitě připsal S, nemluvě o riziku vzniku různých geometrických útvarů. Poté už pivo teklo proudem a kolena bylo tolik, že se ani nedojedlo. Vzhledem k rannímu odjezdu v 7 ráno však všichni vzali přípravu poctivě a šli spát v rozumnou dobu. Ještě není čas na hrdinství.
Ono vstávat v sobotu v 6 je hrdinství samo o sobě. Ale zvládli to všichni, autobus na nikoho čekat nemusel. Drobná komplikace byla čekána na slovensko–rakouské hranici na kontrole migrantů, ale jakmile dovnitř nakoukla uniformovaná hlava, usoudila, že s námi nemá cenu ztrácet čas. Na vídeňském letišti jsme se sešli i s posledními členy výpravy a přes různé obavy se ukázalo, že jsme všichni dostatečně chápaví a po perfektních Noriho instrukcích vše proběhlo naprosto hladce. Když se nepočítají podrobnější kontroly některých příručních zavazadel z důvodů nejasností na rentgenu, např. velké změti kabelů či dóza s pokerovými žetony, protože co kdyby to byly mince.
I samotný let proběhl bez sebemenších potíží. Dokonce průběžně vznikaly toaletní debatní kroužky, takže o zábavu bylo postaráno. Osobně musím vyzdvihnout špičkový servis ze strany posadky Austrian Airlines. A tak se nakonec stalo, že z ranních 10 stupňů ve Vídni jsme přistáli do úžasných 26 stupňů ve Washingtonu a mohli jsme se jít opalovat. Tedy až po tradiční dlouhé a otravné frontě na imigračním. Ta se protáhla na hodinu a půl a někteří z nás si od úředníků vysloužili ošklivé pohledy za odpovědi na otázku, komu fandí. Hlavně Patriots a Steelers nejsou ve Washingtonu zrovna v oblibě. A to ještě nemáme ve skupině žádného fanouška divizních rivalů. Ten by možná dál ani neprošel.
Konečně jsme se ocitli venku a praštilo nás nejen do nosu vedro. Vylezli jsme do parného odpoledne s aktuální teplotou 29°C. Na konci října v D. C., ne někde na Floridě. Ale opalovačka byla hlavně přes skla aut, jelikož následoval víc než hodinový přesun do hotelu na jižním okraji Baltimoru. A jsme prý ještě měli štěstí, že je sobota, od pondělí do pátku to prý je na 3 hodiny. Celkem 4 auta, každé za jinou cenu a konkrétně posádka prvního musela cenu dost řešit, protože původní domluva s řidičem nakonec neplatila. Ale obešlo se to bez zvýšeného hlasu a vyložených hádek. To jsme ale ještě netušili, že cestovním trablům není konec. Další totiž přišly na recepci hotelu a čekali jsme další hodinu, než to Nori, jenž dlouho držel obdivuhodný klid, dořešil a prokousali jsme se na pokoje.
Cesta, která začala v 7 ráno v Seredi , trvala až do hotelového pokoje v Baltimoru celých 18 hodin. Následující dny už budou zábavnější. Hned v neděli nás čeká polorozpadlý stadion Washingtonu Commanders a krásné podzimní odpoledne s letními teplotami při zápase s Philadelphií Eagles. A některé možná i následky jet legu. Tak čau zase zítra.
Autor: článku Libor Štěpán