Kšoví vole tour 2023 – Díl první: Konec čekání pro další čekání

NFLRedakce
29. 10. 2023

Půl roku. Tolik času uplynulo od doby, kdy Nori vyhlásil organizaci hromadného tripu pro fanoušky amerického fotbalu z komunity NFL.cz, spustil přihlášky a uzavřel je na celkovém počtu 29 účastníků. Půl roku nesnesitelného čekání a pomalého odpočítávání jednotlivých dní do začátku akce s potenciálem být tou největší a nejlepší v životě u většiny účastníků. Ti se mezitím poznávali a dávali dohromady prostřednictvím skupiny na WhatsAppu, kde zároveň také sosali informace od naprosto neuvěřitelného organizátora.

NFLRedakce
29. 10. 2023
Ondra HorákOndra Horák

Až přišel den D, pátek 27. října 2023, kdy byl spuštěn centrální magnet. Ten Nori umístil do své milované Seredi, konkrétně do Športclubu v areálu místního fotbalového klubu, a všichni členové Kšoví vole tour 2023, jak byla akce hned v zárodku pojmenována, s obrovským nadšením cestovali ze všech koutů Česka a Slovenska za voláním svého srdce.

Většina lidí volila cestu silničními prostředky, byl však vytvořen i 6členný vlakový gang lidí z Plzně , Prahy, Kolína, Hradce Králové a Brna, jenž v EC 279 Metropolitan zlotřile nakoupil místenky do oddílu pro cestující s dětmi, čímž lehce nakrkl průvodčího i další cestující. Ono už jen to, že si ve vlaku ČD koupíte místenku, i v roce 2023 stále některé lidi pohoršuje, protože místo je obsazené, i když je člověk zrovna v jídeláku. Cesta gangu utíkala v pohodě, dokonce na českém území prakticky bez zpoždění. Ovšem první komplikace přišly při přejezdu hranic. Slovensko totiž proti ať už legální, či nelegální migraci lépe blokuje svoji západní hranici než jižní a východní. Práce v kolejišti a kyvadlová jízda v přeshraničním úseku znamenala 20 minut zpoždění a zmaření dalších plynulých přestupů. Ten v Bratislavě ještě s troškou kvapíku do prvního náhradního vlaku vyšel, ale než aby poté gang čekal 50 minut v Galantě a rozjel party na perónu, rozhodl se pro taxíky. V něm si jedna polovina party vyslechla stesk postaršího taxikáře, jak má ženu odmítající cestování a storku o obálkách s 8 000 euro, které místo na dovolenou v Mexiku padly za vlast na dvorku.

Party v Seredi

Vše se ale podařilo a seznamovací party dopadla na výbornou. Nejprve účastníci zájezdu dostali skutečně nádherná společná trika a rovnou se dohodlo, že černá varianta je dress codem pro sobotní let. Následně pak kolektiv v rámci poděkování předal Norimu šéfovskou mikinu pro delegáta zájezdu. Nabízeli jsme mu i podpisy, ale to se smíchem odmítl, že by někdo k nápisu CHIEF nějaký zlomyslník určitě připsal S, nemluvě o riziku vzniku různých geometrických útvarů. Poté už pivo teklo proudem a kolena bylo tolik, že se ani nedojedlo. Vzhledem k rannímu odjezdu v 7 ráno však všichni vzali přípravu poctivě a šli spát v rozumnou dobu. Ještě není čas na hrdinství.

Předání mikiny veliteli zájezdu

Ono vstávat v sobotu v 6 je hrdinství samo o sobě. Ale zvládli to všichni, autobus na nikoho čekat nemusel. Drobná komplikace byla čekána na slovensko–rakouské hranici na kontrole migrantů, ale jakmile dovnitř nakoukla uniformovaná hlava, usoudila, že s námi nemá cenu ztrácet čas. Na vídeňském letišti jsme se sešli i s posledními členy výpravy a přes různé obavy se ukázalo, že jsme všichni dostatečně chápaví a po perfektních Noriho instrukcích vše proběhlo naprosto hladce. Když se nepočítají podrobnější kontroly některých příručních zavazadel z důvodů nejasností na rentgenu, např. velké změti kabelů či dóza s pokerovými žetony, protože co kdyby to byly mince.

Nadšená posádka letadla

I samotný let proběhl bez sebemenších potíží. Dokonce průběžně vznikaly toaletní debatní kroužky, takže o zábavu bylo postaráno. Osobně musím vyzdvihnout špičkový servis ze strany posadky Austrian Airlines. A tak se nakonec stalo, že z ranních 10 stupňů ve Vídni jsme přistáli do úžasných 26 stupňů ve Washingtonu a mohli jsme se jít opalovat. Tedy až po tradiční dlouhé a otravné frontě na imigračním. Ta se protáhla na hodinu a půl a někteří z nás si od úředníků vysloužili ošklivé pohledy za odpovědi na otázku, komu fandí. Hlavně Patriots a Steelers nejsou ve Washingtonu zrovna v oblibě. A to ještě nemáme ve skupině žádného fanouška divizních rivalů. Ten by možná dál ani neprošel.

Fronta na imigračním

Konečně jsme se ocitli venku a praštilo nás nejen do nosu vedro. Vylezli jsme do parného odpoledne s aktuální teplotou 29°C. Na konci října v D. C., ne někde na Floridě. Ale opalovačka byla hlavně přes skla aut, jelikož následoval víc než hodinový přesun do hotelu na jižním okraji Baltimoru. A jsme prý ještě měli štěstí, že je sobota, od pondělí do pátku to prý je na 3 hodiny. Celkem 4 auta, každé za jinou cenu a konkrétně posádka prvního musela cenu dost řešit, protože původní domluva s řidičem nakonec neplatila. Ale obešlo se to bez zvýšeného hlasu a vyložených hádek. To jsme ale ještě netušili, že cestovním trablům není konec. Další totiž přišly na recepci hotelu a čekali jsme další hodinu, než to Nori, jenž dlouho držel obdivuhodný klid, dořešil a prokousali jsme se na pokoje.

Běžná sobotní kolona na dálnici.

Cesta, která začala v 7 ráno v Seredi , trvala až do hotelového pokoje v Baltimoru celých 18 hodin. Následující dny už budou zábavnější. Hned v neděli nás čeká polorozpadlý stadion Washingtonu Commanders a krásné podzimní odpoledne s letními teplotami při zápase s Philadelphií Eagles. A některé možná i následky jet legu. Tak čau zase zítra.

Autor: článku Libor Štěpán