Nejprve jsme však museli vypadnout z hotelu hrůzy. Ten sice proti hotelu v Baltimoru byl i se snídaní, avšak ta byla dobrá převážně na to, aby zaplnila žaludek. Jinak to nebyla vůbec žádná sláva. Prostorově, nabídkou i chutí. Při návratu na pokoje pro věci pak jedna dvojice zjistila, že jí kompletně přestaly fungovat přístupové karty a musela ji dovnitř pustit uklízečka, co zrovna byla poblíž. Když to všechno sečteme, pro dost z nás to byla nejhorší hotelová zkušenost, jakou jsme kdy získali. Prosím vás, kdybyste někdy cestovali do Pittsburghu, v La Quinta Inn by Wyndham Pittsburgh Airport se rozhodně neubytujte.
Auty jsme přejeli do docházkové vzdálenosti od centra na parkoviště pod Duquesne Incline, jednou ze dvou stále funkčních lanovek ve městě, a měli štěstí, že se na ni ještě nestála fronta. Tato si zachovává svůj původní vzhled z roku 1877, přitom v ní nemáte pocit, že se s vámi rozpadne. A výhled z plošiny horní stanice o 122 metrů výše je naprosto úžasný. Máte pod sebou vše podstatné z moderního Pittsburghu. Tohle naopak doporučuje 30 z 29 účastníků zájezdu.
Následně jsme došli 10 minut k místu, kde jsme v noci vystupovali z lodi, a dali si na zhruba 3 hodiny rozchod. Skupinky se rozprchly různě po downtownu a nutno říct, že tato procházka patří k nejpříjemnějším překvapením celého tripu. Centrum Pittsburghu je neskutečně pestré a dokáže krásně spojit minulost těžkého průmyslu, na kterém celé město vyrostlo, s moderní současností, kdy už hlavní roli hrají úplně jiné obory.
A dokazuje také, že i výškové budovy mohou být architektonicky cenné. Krásnou ukázkou z dob klasických stavebních materiálů je například Arrott Building. Dominantou celého downtownu však je moderní (z 80. let) a skutečně nádherný komplex PPG Place, který tvoří v podstatě celé náměstí, na němž už je připravováno veřejné kluziště s velkym vánočním stromem (v USA samozřejmě umělým) uprostřed. Jestli bych ale v životě nechtěl něco dělat, tak starat se o čistotu všech skleněných ploch komplexu zvenčí. Hlavně na těch špičkách. To abyste byli akrobati s hodně dobrou pojistkou jak úrazovou a životní, tak na způsobené škody.
Krásnou tichou oázou uprostřed města pak je Point State Park, park na soutoku, kde vlastně celý Pittsburgh vznikl. K tomuto skutku tam najdete připomínku francouzské pevnosti Fort Duquesne, která sice existovala jen 4 roky, než ji během sedmileté války sami Francouzi před postupujícími Brity zničili, ti však na jejím místě vzápětí postavili vlastní pevnost Fort Pitt, and the rest is history, jak Američané s oblibou říkají. Současnou dominantou parku kromě samotného soutoku je Point State Park Fountain, u které jsme měli to štěstí, že byl krásný slunečný den a fontána tak vytvářela při pohledu ze správného úhlu plnohodnotnou duhu. Dost účastníků na tomto místě strávilo ne chvilku, ale desítky minut. A dalo by se tam relaxovat klidně celé odpoledne, tak uklidňující místo to je.
Ale tolik času jsme samozřejmě neměli, navíc pokud jsme chtěli z města ještě něco vidět. Například známá mostní trojčata Three Sisters, nesoucí jména Roberta Clementa, legendy basebalových Pirates, Andyho Warhola, slavného umělce a místního rodáka, a Rachel Carsonové, významné vědkyně, která se taktéž narodila v aglomeraci Pittsburghu. Mimochodem když už jsme u mostů, je třeba zmínit jeden detail, drobnost, která však ilustruje, jak si právě toto město váží všeho, čím se proslaví ve světě. Je to jediné město v Americe, kde všechny jeho velké sportovní kluby vyznávají stejné barvy, tj. žlutou a černou, a žlutou barvu v nějaké formě najdete prakticky na všech říčních mostech v okolí downtownu a stadionů. K tomu jsou v areálu PPG Place pohromadě skulptury připomínající všechny ostatní věci, které město proslavily – ocel, sklo a potravinářskou firmu Heinz. Tohle se mi na Pittsburghu strašně líbilo a všechna ostatní města by si to mohla vzít za vzor.
Když už byla řeč o Pirates, kterým se v poslední době příliš nedaří, našli se tací, kteří se byli na jejich stadion zvenčí podívat. Je to jeden z oněch baseballových stánků, kde mohou homeruny odletět mimo stadion do vody (moře či řeky) a všichni si možná vybavíte nějaká videa čekajících kajakářů, kteří se pak tento míček snaží urvat pro sebe. To hokejová hala Penguins je zvenčí mnohem nenápadnější a zaujme na ní především kostel nacházející se hned vedle. Tady se evidentně hledají posily a podpora na všech místech.
A nejen v hokeji. Jedná se totiž o nesmírně důležité město ve společné československé historii. Pamatujete si ještě ze školy, o čem byla Pittsburská dohoda? V centru má dokonce svoji pamětní desku. Prakticky nebylo možné, aby první velký společný česko–slovenský NFL trip pro fanoušky různých týmů toto místo vynechal.
Ale to už se chýlil čas k odjezdu. Jenže Pittsburgh má dvě tváře a byl by hřích, kdybychom nenavštívili i tu druhou. Po cestě z města jsme tak zamířili proti proudu řeky Allegheny do severovýchodních předměstí. A bylo znát, jak se prostředí rychle mění, až jsme vjeli do čtvrtí, kde žijí chudší vrstvy obyvatel. Naším cílem byla ocelárna US STEEL Edgar Thomson Works. Údajně zavřená, ale v areálu se evidentně pracovalo. Otázkou je, na čem. Možná jsme byli pro lidi v domcích na posledním úseku vedlejších uliček malou atrakcí, protože konvoj 4 velkých aut tam běžně rozhodně nejezdí. Před samotným areálem ocelárny ale nebyla ani noha, takže žádné malé děti s prosbami, ani nikdo větší s naštvaným pohledem a zbraní v ruce naše malé intermezzo nenarušoval. Nezdrželi jsme se na místě déle než nějakých 7 minut a radši definitivně mizeli z města.
Cesta zpátky do našeho zlatého původního hotelu u baltimorského letiště probíhala hladce a v poklidu. Až když jsme minuli informační ceduli, že se blížíme k památníku letu č. 93, jehož hrdinní cestující zabránili čtvrtému teroristickému útoku z 11. září a za cenu vlastních životů donutili únosce poslat letadlo k zemi uprostřed divočiny, rozproudila se diskuse, jestli ho nenavštívit, když to máme jen zhruba 5 mil od cesty. Začalo se zjišťovat, co a jak, aby veškeré debaty ukončil pohled na otevírací dobu. Každý den do 17 hodin. Bylo 17:15.
Přesto jsme nakonec jednu nečekaně dlouhou zastávku udělali. Původně to mělo být jen na kávu a toaletu ve Starbucks někde na půl cesty, ale když jsme sjeli z dálnice a přibližovali se, pár lidí si všimlo, že nějakých 100 metrů vedle je obchod s merchem kromě všech velkých klubů z Pittsburghu i všech ostatních klubů NFL. A na to jsme celou dobu čekali. Na obchod padla jedna z deseti ran egyptských, nájezd sarančat. Všechno jsme sebrali, sežrali a vyplenili. Ne, tak hrozné to zase nebylo, obchod zůstal stát, všichni zůstali živí, všechno vcelku a nic jsme nevzali bez předchozího zaplacení, ale našli se tací, co se začali loučit se svými rozpočtovými limity na celý trip. Myslím, že by podobné zájezdy uvítal majitel častěji.
Celá tato anabáze trvala téměř hodinu, a to přesně v tu denní dobu, kdy jsme vlezli dovnitř za světla a vylezli za tmy. Zároveň nám sebrala i zbytky sil, takže zbylé 2 hodiny jízdy byly ve všech autech výrazně tišší než jindy. Na druhou stranu se také dost lidí modlilo, abychom už dojeli, protože začínali mít hlad. Ještě tu však byla jedna potenciální překážka. Check-in. Sice nám předchozí ráno na odjezdu bylo slíbeno, že bude vše připraveno dopředu, ale tady si nemůžeme být jistí evidentně ničím. Ukázalo se však, že veškeré obavy byly zbytečné. Paní na recepci, co měla večerní směnu, vše potřebné zvládla velmi rychle a mohli jsme si vyzvednout kufry a znovu se ubytovat. Někteří dokonce na stejném pokoji, co opustili. A vzápětí mazat na zaslouženou večeři do sport baru, u které jsme mj. sledovali, jak si Jokićovi Nuggets mažou na chleba Dončićovy Mavericks.
Tím skončila náročná dvoudenní anabáze na západní konec Pensylvánie a zpátky. Sobota měla být relativně odpočinková a hlavně nabízela potenciální highlight celé Kšoví vole tour 2023, College zápas Marylandu s Penn State. Ale o tom zase příště. Tak čau zítra.
autor článku: Libor Štěpán
