Po studiích ovládal pět jazyků, měl diplom z oboru chemie a přemítal nad tím, čemu se bude v životě věnovat. Představa života intelektuála, který sedí celý rok zavřený ve své pracovně ho ubíjela. „Odvažuji se říci, že to je pro mé dobro, když se budu držet sportu a zůstanu daleko od chemické retorty nebo lékařského křesla. Fotbal mi víc než který jiný sport dává svobodu fyzické akce, po které má duše a mé tělo touží. Narodil jsem se silný. To není moje zásluha. Popravdě se trochu stydím za svou brutální fyzickou sílu. Někdy mám pocit, že jsem příliš velké zvíře, abych byl dobrý pro sebe nebo pro ostatní. Moje vitalita je pro mě někdy strašná. Toužím po akci, tahání, mlácení. Mohl bych hýbat skálou, ale to by uspokojilo jen touhu fyzickou, nikoli touhu po duševním požitku,“ obhajoval Bezdek své rozhodnutí zůstat ve sportovním prostředí.
Forward pass
Mezi lety 1900 a 1905 umřelo 45 hráčů na následky zranění ze zápasu. Zranění byla velmi četná a neminula ani syna tehdejšího prezidenta Roosevelta, který hrál fotbal za Harvard. Četnost zranění každým rokem stoupala a univerzity začaly vyhrožovat přechodem na jiné sporty. Některé univerzity už dokonce přešly na rugby, které bylo v té době bezpečnější. Přechodem na rugby už hrozil i Harvard, a tak si Roosevelt po sezóně 1905 pozval do Bílého domu představitele univerzit, aby se začalo jednat o změně pravidel. Následně prezident tlačil na představitele meziuniverzitní konference (dnešní NCAA), aby reformou pravidel udělali fotbal bezpečnější. Lídrem změny
v pravidlech byl John Heisman, podle kterého je dnes pojmenovaná trofej pro nejlepšího hráče univerzitní sezóny. Heisman loboval za forward pass už od roku 1903, ale vždy narazil u předsedy výboru pro pravidla Waltera Campa. Až v roce 1906 se naskytla příležitost toto pravidlo prosadit. Kromě forward passu byla také zavedena neutrální zóna, která dělila hřiště na obranu a útok. Další nové významné pravidlo říkalo, že tým musel pro první down získat deset yardů (místo pěti yardů) během tří akcí. Kromě Heismana se za nová pravidla dává kredit i dalším členům komise Johnu C. Bellovi a Paulu Dashiellovi. Tak drastická změna, že by se ze dne na den začalo ve fotbale jen házet dopředu se ale nekonala, protože forward pass byl limitován penaltami. První z nich byla 5 yardová penalta, pokud byl forward pass použit v drivu více než jednou. Druhou pak byla 15 yardová penalta za incompletion. No a QB, který svou přihrávkou receivera netrefil vůbec, byl odměněn turnoverem. Pokusů o forward pass tak bylo stále velmi málo. Prvním úspěšným týmem, který měl útok postavený na střídání běhů a forward pass byli v roce 1913 Notre Dame Fighting Irish s rekordem 7 – 0.
Wild band of razorbacks
Po ukončení studií si vzal Hugo Bezdek pod svá křídla univerzitu v Arkansasu. Před začátkem sezóny 1908 si pozval kouče Stagga, aby naučil tým základy fotbalu s forward passem. Stagg totiž během jedné sezóny vytvořil systém se skoro sedmdesáti passovými akcemi z několika různých formací. Ze Staggových znalostí těžil Bezdek celou sezónu. Nejen, že používal jak běhové, tak passové akce, ale modifikoval a implementoval „ultra-uptempo“ útok, což bylo naprostou novinkou. Hrálo se bez huddle a quarterback akce hlásil při běhu na line of scrimmage. „Často se nám dělo, že jsme odehráli čtyři nebo pět akcí a až potom jsme zjistili, že jsme byli penalizovaní za tu první,“ vzpomínal Bezdekův první skvělý quarterback Steve Creekmore. Bezdek vedl tréninky v tak vysokém tempu, že hrát sobotní utkání byla podle hráčů nejsnazší aktivita z celého týdne. Arkansas Cardinals prošli sezónou 1908 s pěti výhrami a čtyřmi porážkami. Bezdekovi bylo nabídnuto prodloužení smlouvy a hned v další sezóně se ukázalo, že to bylo správné rozhodnutí.
Nejdůležitějším zápasem sezóny 1909 rozhodně bylo utkání proti rivalům LSU Tigers. Arkansas je v prvních čtyřech vzájemných zápasech nedokázal porazit. Cardinals ale tentokrát vyhráli 16 – 0 a trenér LSU neúspěšně protestoval proti rychlému stylu hry Bezdekova výběru. Rovnou prozradím, že tento styl hry nevoněl LSU ani v dalších dvou vzájemných střetnutí, která Arkansas ovládl postupně 51 – 0 a 11 – 0. Cardinals prošli sezónou neporaženi se sedmi výhrami. To se univerzitě nepovedlo dalších 55 let. Tým skóroval 186 bodů a pustil jich jen 18. Kouč Stagg byl jedním z rozhodčích posledního utkání sezóny Cardinals proti Washingotnu, které Cardinals zvládli s přehledem 34 – 0. Když Stagg čekal na vlak zpátky do Chicaga, loučil se s Bezdekem na nádraží slovy: „Hugo, máš úžasný tým. V Creekmorovi, Philippovi a Milfordovi máš tři skvělé muže. Nemohu říct, že bych se cítil bezpečně, kdybych zítra musel poslat svou bandu bojovníků proti Arkansasu.“
Po zápase s LSU navíc Bezdek o týmu prohlásil, že hráli jako „wild band of razorbacks.“ Tady se omlouvám, ale překlad „divoká banda prasat bradavičnatých“ mi přijde lehce nešťastná.
Razorbacks byli s týmem spojování už od roku 1905, ale až díky Bezdekovi se pojmenování uchytilo a v roce 1910 si studenti zvolili zmíněné nezkrotné prase jako nového maskota. V roce 1916 se změnil název ročenek z The Cardinal na The Razorback a díky tomu se dnes tým z Arkansasu nazývá Razorbacks. Bezdek s týmem strávil ještě další tři sezóny (rekordy 7- 1; 6-2-1 a 4-6). Nevedl tam jen fotbalový tým, ale i baseballový. Jeho úspěšnost výher .657 je druhá nejvyšší v historii baseballu arkansaské univerzity.
Roky 1909 a 1910 byly pro Huga v Arkansasu ty nejúspěšnější. V dalších dvou letech už tým nepůsobil tak kompaktně. Podle Phila Huntleyho, který za tým nastupoval v roce 1909 a následně s Bezdekem spolupracoval, to bylo zapříčiněno odchodem klíčových hráčů a příchody několika primadon do šatny. Navíc v roce 1913 nedostalo sportovní oddělení od státu prakticky žádné peníze a Bezdek se rozhodl vrátit do Oregonu. O dva roky později sice měli Razorbacks lepší talenty, než za Bezdekových pár let, ale týmu zoufale chyběly výsledky a fanoušci volali po návratu Čechoameričana. O jeho možném návratu sice noviny ještě pár let psaly, ale už k němu nikdy nedošlo.
Mighty Oregon
V letech 1913 – 1915 vyhráli Oregon Webfoots 14 z 23 utkání. Pravidelně nedokázali porazit Willamette, Multnomah A. C. a především své velké rivaly z Washingtonu. Na konci sezóny 1915 vznikla bojová píseň „Mighty Oregon,“ na jejíž výročí vzniku si o sto let později oblékli hráči Oregonu flashback uniformy.
Do sezóny 1916 vletěl Bezdekův tým vítězstvím 97 – 0 nad Willamette. O týden později porazili Multnomah A. C. 28 – 0 a vyslali jasný signál, že letos se s nimi musí počítat. Zajímavostí je, že tým tvořily tři bratrské dvojice – Charles a Hollis Huntigton, John a Jack Beckett a Leo a Robert Malarkey. Mimochodem Leův syn Donald Malarkey byl členem 101. výsadkové divize, kterou zpopularizoval seriál Bratrstvo neohrožených.
Webfoots navázali další výhrou 39 – 14 v Kalifornii a začali se chystat na svého arci rivala Washington Huskies. Bezdek svůj tým připravil nejlépe jak mohl a útok Oregonu jednoznačně přehrával Huskies. Jenže proti bylo počasí. Silný déšť a bahnité hřiště hrály do karet Washingtonu. Rozhodčí hřiště popsal jako bažinu. Oregon měl dvakrát možnost skórovat touchdown, ale dvakrát naděje vyhasly fumblem. Poslední čtvrtinu navíc obohatil silný vítr. Zápas skončil 0 – 0 a kouč Huskies Dobie po zápase prohlásil, že při Washingtonu stála boží prozřetelnost. Webfoots vyhráli zbylé tři zápasy se skóre 67 – 3 a byli pozváni do Rose Bowl.
Washington Huskies sice měli díky rozpisu s jedním zápasem navíc o jednu výhru více než Webfoots, ale protože byla cesta vlakem z Oregonu do Pasadeny levnější, tak do Kalifornie jel Hugův výběr. Rose Bowl se odehrál 1. ledna 1917 v Pasadeně, kam se přijeli Oregonu postavit Penn Quakers. „Mám jen přerostlé středoškoláky, zatímco Penn může postavit tým o velké univerzitní síle. Nemáme šanci,“ lamentoval před zápasem Hugo Bezdek. Quakers byli viděni jako jasní favorité a jejich kouč Bob Folwell byl natolik sebevědomý, že pozval Huga Bezdeka na trénink svého týmu a ukázal mu mimo jiné i reverse pass akci, na které pracovali.
V prvním poločase bylo 27 000 diváků svědky bezbodové remízy. První body zapsali Webfoots až ve třetí čtvrtině, kdy po identické reverse pass akci, kterou se kouč Bezdek nechal inspirovat, hodil Charles „Shy“ Huntington touchdown. Ve čtvrté čtvrtině ještě
Huntington skóroval po jedno yardovém scramble a zápas ukončil interceptionem v posledním drivu. Interceptiony si připsal tři a byl jasnou hvězdou zápasu. Podobnost s výkonem vašeho oblíbeného quarterbacka v playoff je čistě náhodná, protože Shy hrál jak pozici quarterbacka, tak safetyho a tři interceptiony zapsal jako obránce. Quakers za zápas šestnáctkrát puntovali a hodili pět interceptionů. Výhrou 14 – 0 zlomili Webfoots dogma, že východní univerzity jsou jasně lepší než ty západní.
Oregon Webfoots čekali skoro sto let, než Rose Bowl jako Oregon Ducks opět vyhráli. To se povedlo pod vedením kouče Chipa Kellyho, který se na Bezdeka rád odkazoval. Kouč Kelly se před každým domácím zápasem v Casanova Center dotkl obrazu s Hugem Bezdekem. „Revolučně změnil hru ve všech směrech. Byl Kellym minulého století,“ srovnával oba kouče novinář Kurt Liedtke, „Tenhle chlápek hrál v útoku spread schéma – na standardy roku 1914.“
Dejte mi tři týdny
Bezdek se v roce 1917 dostal ke kormidlu hned čtyř týmů. V Oregonu vedl kromě fotbalového ještě basketbalový a baseballový tým. Uprostřed léta dostal nabídku i od týmu MLB Pittsburgh Pirates, které další dva roky vedl. Sezóna 1917 byla Bezdekova poslední
v Oregonu. Webfoots čtyři zápasy vyhráli a tři prohráli včetně debaklu 27 – 0 od armádního týmu Mare Island Marines. Fotbal se hrál na všech vojenských základnách napříč státy. Sport hrál nesmírně důležitou roli ve vojenském výcviku mladých vojáků. 6. dubna 1917 navíc vstoupily Spojené státy do první světové války a mnoho mladých atletů bylo povoláno do služby. V letech 1918 a 1919 tak proti sobě v Rose Bowl nastoupily armádní týmy. Finále mezi východem a západem, jak se zápasu přezdívalo, se původně konat nemělo, ale prezident Wilson nakonec o jeho odehrání rozhodl i v zájmu zlepšení morálky národa.
V prosinci 1917 byl Hugo Bezdek požádán, aby vedl Mare Island Marines do Rose Bowl proti 91. legii z Camp Lewis. „Dejte mi tři týdny a postavím je proti kterémukoli týmu ve Spojených státech, “ prohlásil sebevědomě trenér Bezdek pro Los Angeles Times. Hollis Huntington, Shy Huntington a John Beckett byli jedni z hráčů povolaných do služby k Marines, takže Bezdek měl k dispozici známé tváře. Bezdekův tým v Rose Bowl po třítýdenní přípravě zvítězil 19 – 7. Hvězdný levý tackle John Beckett se nechal slyšet, že to byla poslední bitva, kterou hráči bojovali ve jménu sportu. Účastníci 1918 Rose Bowl byli ještě tentýž rok vysláni do války. Historik Chris Serb uvádí, že více než 240 absolventů „vojenského fotbalu“ zaplnilo soupisky prvních profesionálních týmů v roce 1920 vzniklé NFL.
NFL
„Myslím, že sporty jsou pro vitalitu národa nezbytné. Myslím, že kdyby se Němci místo dvanáctihodinové práce od rána do večera přeladili na atletické hry, svedli by mnohem živější a temperamentnější boj, než svádějí. Němci jsou vytrvalí a silní, ale chybí jim život a elán Američanů,“ prohlásil Bezdek, když v roce 1918 podepisoval smlouvu s univerzitou Penn State. Z Penn State za dvanáct let vybudoval „powerhouse“. O jeho působení v Pensylvánii detailněji popisuje článek Tvrďák. Jeho role v týmu se postupně měnila. V roce 1929 skončil jako hlavní trenér fotbalového týmu, ale pokračoval jako sportovní ředitel až do roku 1936. V této roli se především věnoval rozvoji sportovního zázemí školy. V roce 1937 se rozhodl učinit krok do neznáma. Převzal nově vzniklý profesionální tým Cleveland Rams, který dostal za úkol vybudovat od nuly. Organizace nebyla zdaleka připravena hrát profesionální ligu a Bezdek se zkušenostmi z univerzity měl práci velmi ztíženou.
NFL v roce 1937 hrálo deset týmů, které byly rozděleny do dvou divizí. Rams sezónu odehráli na dvou stadionech a jejich uniformy měly černo-červené barvy. Tým byl složen převážně z nadraftovaných nováčků. Mezi hráče, které stojí za to zmínit patřili fullback Johnny Drake, quarterback Bob Snyder a halfback Ed Goddard. V prvním zápase utrpěl Bezdekův tým těžkou porážku 28 – 0 od Detroit Lions. Ve druhém zápase dokázali Rams i díky Johnnymu Drakeovi přehrát Philadelphii Eagles 21 – 3. Výhru následovaly dvě těsné prohry s Brooklyn Dodgers a Chicago Cardinals. Žádný ze zbylých zápasů v sezóně už Rams nezvládli, takže si k jediné výhře připsali deset proher a s celkovým rozdílem skóre –132 obsadili poslední místo. Západní divizi, kam byli Rams přiřazeni, vyhráli Chicago Bears, kteří ve finále podlehli Washington Redskins. Bezdek jako hlavní trenér pokračoval ještě v prvních třech zápasech následující sezóny 1938. Všechna tři utkání skončila prohrou a Bezdek byl odvolán. Jako hlavní důvod majitel uvedl, že se mu nelíbilo málo agresivní hlášení akcí.
54letý Bezdek se se svou ženou odebral provozovat kuřecí farmu poblíž Doylestown v Pensylvánii. V roce 1949 se ještě na jeden rok vrátil k trénování amerického fotbalu do Delaware Valley, které dovedl ke dvěma výhrám. 19. září 1952 umírá v nemocnici v Atlantic City po srdečním infarktu. „Fotbal přišel o známého průkopníka,“ informoval Evening Star. „Málokterý rodilý Američan dokázal víc v amerických sportech než v Československu narozený Hugo Bezdek, který včera zemřel ve věku 68 let.“
Síň Slávy
Tři roky po své smrti byl Hugo Bezdek uveden do síně slávy univerzitního fotbalu. Své univerzitní fotbalové týmy dovedl ke 127 vítězstvím. Vyhrál dva ze tří Rose Bowl a to pokaždé s jiným týmem. Vedl i univerzitní basketbalové (28 výher) a baseballové (222 výher) týmy. Jako jediný v historii byl koučem profesionálního týmu v MLB i NFL. Byl jedním z prvních trenérů, který se staral o výživu a kondici atletů. Fotbal obohatil o single-wing formaci, spinner akci a ultra-uptempo útok. Díky své pracovní morálce a lásce ke sportu získával respekt hráčů, médií a fanoušků. Byl považován za jednoho z nejgeniálnějších trenérů, jehož vliv na fotbal pociťujeme dodnes.
